Během bolševické revoluce, která vypuká v Rusku v listopadu 1917, se komunisté rozhodnou rázně se vypořádat s představiteli nenáviděného režimu – ruským carem i s celou jeho rodinou. Neváhají je chladnokrevně zavraždit.
Když roku 1894 nastupuje Mikuláš II. (1868–1918) jako 26letý na ruský trůn, vlastně ani vládnout nechce. Má rád vojenské přehlídky a armádu, ale hlavně pohodlí a svoje nejbližší.
Ve svých názorech podléhá manželce Alexandře Hessensko-Darmstadtské (1872–1918), která je podle mínění některých současníků skutečnou hlavou jeho rodiny.
Politické názory mu vštípí jeho učitel Konstantin Pobedonoscev (1827–1907). Díky němu si Mikuláš myslí, že pro vládu ho vyvolil Bůh.
Demokracie je nebezpečná a jedinou možnou správou Ruska je absolutistická vláda, jež má oporu ve vojsku, policejním aparátu a hrstce carovi oddaných úředníků.
Popularita klesá
Car hledá řešení, jak umlčet lidové demonstrace volající po větší svobodě. Ministr vnitra mu poradí, že všechno vyřeší vítězná válka. Lidé pak budou mít jiné starosti.
Válka s Japonskem v letech 1904–1905 ovšem nepřinese Mikulášovi II. očekávané vítězství, ale prohru. Jeho popularita mezi lidmi klesá na bodu mrazu. Porážka nastartuje revoluci.
Střílí se, před petrohradským Zimním palácem zůstane v březnu 1905 ležet 130 mrtvých. Dochází k dalším nepokojům, proti nimž také zasáhne armáda. 30. prosince 1905 car vydává manifest, ve kterém slibuje vznik parlamentu a všeobecné volební právo.
Jenže duma se do revoluce v roce 1917 sejde jenom čtyřikrát. Mikuláš jí hodně omezí pravomoci a na její rozhodnutí nebere příliš ohled.
Sbírá porážky
V roce 1915 propouští vrchního velitele armády a sám se staví na jeho místo do čela ruského vojska. Odjíždí bojovat na frontu první světové války a usazuje se v běloruském Mogilevě nedaleko bojišť.
Není ale schopen vytvořit pro své jednotky žádnou bojovou strategii a pro Němce jsou proto Rusové snadným cílem. Carská vojska sbírají jednu porážku za druhou a autorita Mikuláše klesá.
Jeho manželka Alexandra s dcerami v Carském Selu u Petrohradu pečuje o zraněné vojáky. Zatímco je ruský panovník daleko od hlavního města, moc v zemi díky Alexandře stále více ovlivňuje mnich Grigorij Rasputin (1869–1916).
Zrození Sovětů
Dne 8. března 1917 vyráží do petrohradských ulic na 90 000 nespokojených žen. Strhnou s sebou i vojsko a ruské vládě nezbývá než po nepokojích rezignovat.
13. března 1917 vzniká 12členný prozatímní výbor dumy a Prozatímní vláda v čele Georgijem Lvovem (1861–1925). Vojenskou moc ale má pod kontrolou Petrohradský sovět složený ze zástupců dělníků, rolníků a vojska.
Sověty vznikají jako houby po dešti i v dalších městech. 15. března 1917 zhodnotí Mikuláš situaci jako neúnosnou a rozhodne se rezignovat. Korunu předá svému bratrovi Michailovi (1878–1918).
Chce se i s rodinou vydat do Velké Británie, jenže bolševici ho nechávají odvézt do domácího vězení v Tobolsku na Urale. Stráví zde rok.
Příprava k činu
Car nevěří, že by s ním bolševici měli zlé úmysly. Lenina i jeho nohsledy proto podcení, což se ovšem ukáže jako osudné. V dubnu 1918 bolševici přesunou Mikuláše s manželkou do Jekatěrinburku, v květnu za nimi následují děti. Všechny ubytují v Ipaťjevově domě.
Bojů v Rusku se tehdy aktivně účastní i československé legie. Jejich jednotky dobývají Čeljabinsk a asi 200 km odsud je v Jekatěrinburgu ukryta carská rodina. Možná právě tato blízkost přiměje čekající bolševiky udělat rázný krok. Chystají se k činu.
Provokatér, který se označí za příznivce carského režimu, nabídne Mikulášovi možnost útěku. Ten mu uvěří a tím si podepíše ortel smrti.
Drahokamy brzdí kulky
Dne 17. července 1918 dvě hodiny ráno. Bolševici, kteří carskou rodinu hlídají, nařizují všem jejím členům, aby odešli do sklepa. Následně jim přikážou, aby se oblékli. „Chystá se společné fotografování,“ uklidňují je. Nechávají jim donést židle.
Dolů odejde celá rodina: Mikuláš, jeho žena Alexandra a pět dětí. Bolševik a věznitel rodiny Jakov Jurovskij (1878–1938) pak vytáhne revolver. Jako první zastřelí Mikuláše, potom jeho syna, careviče Alexeje.
Ženy mají šaty s korzety bohatě vykládanými drahými kameny, které zabrzdí kulky. Bolševici je proto nakonec ubodají bajonety.