Dělníci povstali! Londýn hoří, parlament je pod palbou, ministři visí na kandelábru a Big Ben šel k zemi. Tak to alespoň tvrdí rozhlasová stanice BBC když 16. ledna 1926 přeruší pravidelné vysílání kvůli zvláštní zprávě. V Londýně vypukla revoluce! Ač to zní neuvěřitelně, věrohodnost BBC se nikdo neodváží zpochybnit.

Je 7:40, když se éterem rozletí šokující zpráva: „V londýnských ulicích se vymkl kontrole nespokojený dav nezaměstnaných.“ Vyplenili Národní galerii, vypálili hotel Savoy a teď rabují ulice. Parlament je obklíčen a pod palbou minometů.

Jak moderátor chrlí jednu děsivou zprávu za druhou, v pozadí je slyšet výbuchy a křik davu. Vysílání je několikrát přerušeno obvyklým reklamním blokem a písničkou. Jako by se nic nedělo. Posluchači jsou u rozhlasových přijímačů jako na trní. A to musí přetrpět ještě předpověď počasí a výsledky kriketového turnaje.

Pověšený ministr

Teprve pak se stanice znovu vrací do ulic Londýna. Zprávy jsou ještě horší. Slavný zvon Big Ben je stržen.

„Ministra dopravy Wurtherspoona, který se pokusil uprchnout z parlamentu v převleku, dav chytil a pověsil na kandelábr,“ hlásí rozrušený reportér a po chvíli popisuje jak se dav blíží k budově rozhlasu. Za pár minut se přenos dramaticky odmlčí.

Je to poprvé, co je revoluce vysílána živě, v přímém přenosu. A má to samozřejmě odpovídající efekt.

Lidé prchají z Londýna

Lidé panikaří. Ženy omdlévají, starostové měst kolem Londýna vytahují havarijní plány a jeden posluchač se dožaduje zásahu armády.

V šoku jsou zejména příslušníci vyšších vrstev, které zpráva o tom, že se starý společenský řád hroutí a to, co se stalo v Rusku, děje se nyní ve staré dobré Anglii, zastihne na opulentních večírcích.

Desítky Londýňanů vybíhají na ulici, aby se pokusily prchnout dřív než je vlna násilí smete. Lidé mimo Londýn zahltí telefonní linky, aby se dozvěděli, co se v Londýně děje.

Když telefonistky v recepci Savoye, kam během večera volá na 200 lidí, tvrdí, že se neděje vůbec nic, nevěří. Přece to na vlastní uši slyšeli v rozhlase. Jenže dá se na takové uši spolehnout? Ano i ne. Ve vysílání je totiž malý háček.

Nic z toho, co podle odhadu vyslechne přes 10 milionů lidí, se ve skutečnosti nestalo.

Je to jen komedie

Jde to jen netradiční zpracování hry Vysílání z barikád, kterou pro rozhlas napsal katolický kněz a úspěšný spisovatel detektivních románů Ronald Arbuthnott Knox (1888–1957).

I jeho samotného reakce posluchačů překvapí, když mu 20 minut po skončení vysílání volá generální ředitel BBC John Reith (1889-1971), aby mu řekl o záplavě rozhořčených telefonátů.

Vždyť hra byla předem ohlášena a navíc je celý text, myšlený jako parodie, záměrně přehnaný a plný vtípků, jako je třeba vůdce rebelie pan Popplebury, „tajemník Národního hnutí pro zrušení divadelních front,“ že si ho nikdo pozorný s realitou splést nemůže.

BBC se omluví

Jak tedy Britové mohli tak snadno naletět? Většina lidí samozřejmě pochopila, že jde o burlesku, mnozí však zapnuli rozhlas až v průběhu hry, takže neslyšeli informaci o díle reverenda Knoxe.

Ten navíc dokonale napodobí tradiční vysílání BBC a pak, podobným událostem přeje doba. Ruská revoluce v roce 1917 je stále živou a obávanou, zejména ve spojitosti s nedávným zatčením britských komunistických předáků.

A ještě ke všemu je zpráva vysílána jen pár dnů před ohlášenou generální stávkou. BBC si pospíší s vysvětlením a posluchačům se omluví:

„Doufáme, že posluchači, kteří si neuvědomili, že jde o rozhlasovou komedii, přijmou naši upřímnou omluvu za jakýkoli neklid, který jim vysílání mohlo způsobit. Věřte, že Londýn je v bezpečí, Big Ben stále zvoní, a vše je v pořádku.“