Je červencový den a dlouhý nákladní vlak se vydává na cestu napříč Moravou směrem k Vídni. Jde o pravidelnou jízdu a tým, obsluhující spolehlivou parní lokomotivu, je dobře sehraný. Mají za sebou řadu společných cest, ale netuší, že dnešní se stane tou poslední…

Historie železniční dopravy v českých zemích se začíná psát ve 20. letech 19. století, kdy železnice slouží především pro nákladní dopravu. První železniční tratí u nás je železnice Linec-České Budějovice, postupně uvedená do provozu v letech 1827 až 1836.

Jde o koněspřežnou železnici, kde vozy po železničním svršku tahají koně. V Americe a Anglii už však sklízí úspěchy parostrojní železnice a tento nový fenomén se v následujících desetiletích rozšíří do celého světa.

Rakouské císařství nevyjímaje!

Neocenitelná síla páry

Na přelomu 30. a 40. let 19. století zahájí výstavbu parostrojních železnic soukromá společnost Severní dráha císaře Ferdinanda, za níž stojí především vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild (1774-1855) a další významní finančníci.

První a hlavní tratí, vybudovanou a provozovanou touto společností je „železnice mezi Vídní a Bochní (město na jihu Polska) s vedlejšími drahami do Brna, Olomouce, Opavy, Bielsko–Białe a pak ke skladům soli ve Dworech a Wieliczce“, jak popisují dobové dokumenty.

Jde o takzvanou „severní dráhu“, nazývanou také podle společnosti „dráhou Ferdinandovou“.

Nahoru na Moravu

Tato železnice se stává první parostrojní železnici v českých zemích a v současné době po její části vede takzvaný druhý železniční koridor. Výstavba trati se rozběhne v roce 1837 a už o 2 roky později přijíždí první vlak do Brna, v roce 1841 také do Přerova a Olomouce.

Úsek do Bohumína je dokončen v roce 1847. Tento oddíl trati má velký význam zejména pro samotnou Severní dráhu císaře Ferdinanda, protože ta není jen železniční, ale také těžební společností a umožní jí tak přístup k uhlí z dolů na Ostravsku.

Tragédie v letním dnu

Nová trať má před sebou slibnou budoucnost. Ale už po pouhém roce provozu na ní dochází k události, která se zapíše černým písmem do její historie. Dne 27. července 1848 vyjíždí na svou pravidelnou jízdu nákladní vlak číslo XI z Bohumína do Vídně.

Celkem 40 vozů táhne spolehlivá lokomotiva Jason. Když však vlak projíždí trasu mezi Hulínem a Napajedly v dnešním Zlínském kraji, lokomotivě náhle exploduje kotel. Na místě zahyne strojvedoucí i dva topiči.

Čistič, který slouží jako tendrová stráž, utrpí řadu těžkých zranění, kterým dvě hodiny po neštěstí podlehne. Zraněni jsou i dva nakladači, oba se však uzdraví, přestože jeden je zraněn natolik, že ho přivolaný kněz raději zaopatří současně s umírajícím čističem.

Z celkového počtu vagónů je 17 rozbito nebo vážně poškozeno a trosky lokomotivy lidé nacházejí až půl kilometru od místa výbuchu.

Z neznámé příčiny

Příčina exploze není nikdy spolehlivě objasněna. Nejčastěji se uvádějí důvody jako závada na kotli, odpadnutí velkého kusu kotelního kamene, chyba při nastavování vodoznaku nádrže anebo nepředpokládaný vývoj a exploze takzvaného třaskavého plynu v kotli.

Jde tehdy o první velkou nehodu na Severní dráze a zároveň do té doby největší železniční neštěstí v českých zemích, které na dlouhou dobu ovlivní pokyny pro údržbu a používání kotlů parních lokomotiv.