Po svém příchodu do tábora v Osvětimi v květnu 1943 dostává lékař Josef Mengele rozkaz:

„Zjistěte, jak dosáhnout vyšší pravděpodobnosti, že žena porodí dvojčata nebo vícerčata.“ Nacisté pochopí, že přírodu nelze obelstít, i těhotenství árijských žen trvá devět měsíců.

Hledají proto fígl, jak znásobit reprodukci germánské rasy. Josef Mengele (1911–1979) v nechvalně proslulém táborovém bloku č. 10 zkoumá dvojčata, zjišťuje například, zda budou na choroby reagovat stejně.

„Ideální srovnávací materiál,“ tak označuje 1500 dvojčat, 3000 židovských dětí deportovaných do tábora. Jeho řádění přežije pouhá stovka párů dvojčat a ti potvrdí, že nešlo o žádný seriózní výzkum, ale krvavá jatka zvráceného sadisty.

Riskantní výměna krve

Mezi těmi, kteří se dožijí konce války, jsou i sourozenci Josef a Jiří Fišerovi z České Třebové. Ačkoliv Mengeleho pokusní sourozenci dostávají lepší stravu a mají lepší hygienické podmínky, účast v experimentech pro ně znamená peklo.

„Třeba nám vzal krev, a aby nemusel stoprocentně zjišťovat, jestli máme stejnou skupinu, tak bratrovu krev dal mně a moji jemu. Ta skupina byla naštěstí fakt stejná, jinak by to bylo špatný,“ vysvětluje Jiří Fischer (1936‒2023).

Někdy ale odebere dětem příliš mnoho krve a jedno dvojče po nadměrné ztrátě umírá. Jeho sourozence Mengele potom zabije také. „Potřebují pitvat oba najednou,“ zdůvodňuje.

Věra Kriegelová, která se svou sestrou Olgou jeho experimenty přežije, později dosvědčí, že zabíjel injekcí rovnou do srdce.

Výroba árijců končí slepotou

Mezi běžné doktorovy praktiky patří amputace končetin nebo vyjímání orgánů bez anestézie. Mengeleho zajímá i otázka siamských dvojčat. Zkusí k sobě sešít dva sourozence tepnami. Jenže do ran se dostane infekce, která znamená rychlou smrt.

„Je možné proměnit tmavé oči na modré?“ bádá jindy a vstřikuje kvůli tomu obětem do očí chemikálie, aby dosáhl změny barvy duhovky. Velkovýroba modrookých árijců ale v praxi nefunguje. Končí obvykle slepotou.

Osvětimský lékař experimentuje s očkováním bacilů různých chorob. Sourozencům Fišerovým píchne malárii. Chlapci onemocní a po šest týdnů trpí horečkami až 42 ºC. „Nepodávejte jim žádné jídlo,“ nařídí Mengele. Nechá je v umělém spánku.

Když přežijí, váží je, zda zhubli stejně. Děti to ale nevnímají jako příkoří. Opravdu si myslí, že chytili nějakou nemoc. Až po válce pochopí, že se stali oběťmi zvrhlého šílence. „Na co si vzpomněl, to udělal,“ dodává Jiří Fischer.