Italský renesanční šlechtic a skladatel Carlo Gesualdo da Venosa (1566–1613) si vezme za manželku svou sestřenici Marii d’Alvalos. Když ji načapá v posteli s milencem, za pomoci služebníků oba zavraždí. Díky šlechtickému původu unikne soudu.
Mrtvoly nechá ležet na ulici před palácem. Nevychází ani s druhou ženou. Když roku 1600 umírá syn z druhého manželství, prozře a propadne depresím. Každý den se proto od služebných nechává bičovat jako pokání.
Bruckner má slabost na studentky
To rakouský skladatel Anton Bruckner (1824–1896) trpí numeromanií. Všechno musí sečíst. V jeho záznamech jsou detailní poznámky, kolikrát se před spaním pomodlí kterou modlitbu.
Jako kantor ve škole podléhá platonickým láskám ke vzhlížejícím studentkám, a tak bývá obviňován z nevhodného chování. Ještě v 70 letech žádá mladičké dívky o roku. Neožení se ale nikdy.
Jako by podivností nebylo dost, má slabost pro lebky mrtvých skladatelů. Když jsou roku 1888 k vidění ostatky rakouského skladatele Franze Schuberta (1797–1828), uchopí Bruckner v podivném návalu úzkosti lebku a odmítá ji pustit. Nakonec musí být od rakve odtažen.
Stejně se zachová i u ostatků Ludwiga van Beethovena (1770–1827).
