Před 125 lety se důl Františka otřese při sérii výbuchů. Všem na povrchu je tehdy jasné, že došlo k tragédii, její rozsah ale v prvních minutách odhadnou jen těžko.

Výbuchům a následnému požáru podlehne 235 havířů a 14. červen 1894 se tak zapíše do dějin jako den, kdy se odehrálo nejhorší důlní neštěstí v ostravsko-karvinském revíru.

Kouř a prach ze 4. patra 19. sloje dolu Františka vyrazí o půl desáté večer onoho 14. června až na povrch. Okamžitě se rozezní zvuk píšťal, který svolává lidi k záchranným pracím.

Mnoho obětavých mužů se vydá pod zem, před kouřem je přitom chrání jen šátky přes ústa namočené v octě. O půl hodiny později ale dojde k dalšímu výbuchu, který si vezme životy 60 záchranářů. Další výbuchy následují v 7.00, 8.11 a 9.15 následujícího dne.

Situaci navíc komplikuje požár, který se šíří z Františky do dolů Jan Karel a Hlubina. Počet obětí je zjištěn až o několik dní později, v den výplat. Pro tu svoji nedorazí 235 horníků. Těla 58 z nich se nikdy nenajdou, a tak dosud spočívají pod zasypaným dolem.

Mnohé oběti jsou tak zohavené, že je dokážou identifikovat jen podle kousků oblečení a šperků.

Bezpečnost už není druhořadá

Celá tragédie má také nedozírné následky. Po zemřelých mužích zůstane 194 sirotků a 130 vdov a všechny tři doly musejí být uzavřeny. Bez práce tak zůstane 3500 lidí. Přesné příčiny výbuchu nejsou nikdy odhaleny.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré a díky tragédii v Karviné se zlepší bezpečnostní poměry v dolech. Tento lukrativní byznys totiž vždy vynášel velké sumy peněz, bezpečnost ale byla až druhořadá. To se má ale nyní změnit.

Nařízeny jsou důslednější kontroly, vznikají profesionální záchranné stanice a už o rok později je také patentován první přenosný dýchací přístroj, zvaný pneumatophor. Riskantní hornické řemeslo se tak stalo přece jen o něco méně nebezpečné.