Před kamerou i za ní dává rok co rok pravidelně svým mladším kolegům na frak. A ti jen tiše doufají, že v jeho letech budou také schopni toho, co on. „Můj otec vždycky říkával:
‚Buď jdeš kupředu, nebo upadáš.‘ A já jsem si to vzal k srdci,“ krčí rameny ten, o kom je řeč – neúnavný nezmar Clint Eastwood (*1930).
Nezapomenutelný je už jeho příchod na svět. Pětikilový cvalda dá v roce 1930 doktorům v San Francisku pořádně zabrat. Okamžitě dostane přezdívku Samson. Jako řada jeho kolegů, i on se předtím, než přičichne k filmu, nějakou dobu živí vším možným. Chvíli je pastevcem, pak zase dřevorubcem nebo topičem v ocelárně.
Herecké kurzy jako bonus
Občas taky hraje po barech a kavárnách na piano. V době korejské války mu pak osud v zastoupení americké armády přihraje místo plavčíka v kalifornském Fort Ordu.
Právě tady si 193 cm vysokého, pohledného mladíka všimne jistý Chuck Hill, muž s kontakty v Hollywoodu. Proklestí mu cestičku až do studia Universal, kde sice nikoho hereckými dovednostmi moc neuchvátí, jeho drsný vzhled ale na uzavření smlouvy stačí. Dostane 100 dolarů za týden a k tomu jako bonus sérii hereckých kurzů.
V klobouku a bez
Začíná jako většina nováčků. V laciných béčkách, na která nikdo nekouká. Už tehdy kritici brblají kvůli jeho vyslovování replik přes zuby, což se později stane Eastwoodovou celoživotní ochrannou známkou. O co pomalejší má rozjezd, o to drtivější je finiš.
Cestu k úspěchu mu ukáže italský režisér Sergio Leone (1929–1989). Jeho trilogie spaghetti-westernů (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc a Hodný, zlý a ošklivý) katapultuje charismatického čahouna mezi největší filmové hvězdy Ameriky.
Škatulka osamělých, neohrožených, drsných a cynických hrdinů mu už zůstane. Sám Leone později s nadsázkou komentuje jeho herectví slovy: „Má jen dvě polohy, v klobouku a bez.“
Berte, nebo nechte být!
Když mu prostor před kamerou začne být těsný, stoupne si za ni. Nová role mu padne jako ulitá. Netrvá dlouho a veřejnost začne řešit zásadní otázku:
„Je ten Eastwood lepší herec, nebo režisér?“ Bravurně zvládá akčňáky (Náhlý úder), westerny (Nesmiřitelní), uslzené limonády (Madisonské mosty) i dramata (Million Dollar Baby, Gran Torino).
Nestará se o reklamu, nestará se o smlouvy, nepotřebuje poznámky producentů a společností. Prostě natáčí filmy a Oscary se jen hrnou. Když se Warner Bros. pokoušejí vyhodit ze scénáře k filmu Gran Torino pár rasových narážek, vzkáže jim Eastwood: „Berte, nebo nechte být.“ A tak berou.
Stále v tempu
Ani v pokročilém věku neubírá na tempu. Udělá si papíry na vrtulník, se kterým často létá do práce, aby se vyhnul štrúdlu na dálnici, vlastní hotel, restauraci i golfový klub. Právě s holí v ruce nejraději dobíjí baterky.
Nepije, nekouří, zdravě jí a denně medituje. Není divu, že se na něj ženy lepí jako vosy na med. Tou zatím poslední je o 33 let mladší, teď už bývalá servírka Christina Sanderová.
