23. října 1526 se ve svatováclavské kapli pražského chrámu svatého Víta schází volební grémium. Volitelé, kteří se skládají z osmi zástupců panského a rytířského stavu a měšťanů, mohou odejít teprve až se shodnou na novém českém králi.

Jejich hlas ovlivní podobu našeho státu na dlouhých 400 let…

Wittelsbachové v čele s mocnými bavorskými knížaty Vilémem IV. (1493–1550) a Ludvíkem X. (1495–1545) se na podzim roku 1526 připravují na souboj o voličské hlasy s Ferdinandem I. Habsburským (1503–1564), vládcem rakouských zemí.

Ve hře je český trůn. Jejich vyslanci je informují o všem, co se v Praze šustne a podle toho se zařizují. Usoudí, že do loajality českých šlechticů ve volbě bude nutné něco investovat. „Rozdělíme šesti volitelům 90 tisíc zlatých (pro porovnání: třetí žena Viléma z Rožmberka dostala jako věno 10 tisíc zlatých),“ rozhodnou se v Mnichově.

Tučná nabídka má umořit dluhy

Knížata Ludvík s Vilémem správně tuší, že na Adama I. z Hradce (1494–1531) je zbytečné cokoli zkoušet, neboť patří mezi zarputilé Ferdinandovy stoupence. Hlasy rytířů jim má zajistit Radslav Beřkovský za nabídku 4000 zlatých a měšťanské Jan Pašek z Vratu. Český historik Antonín Rezek (1853–1909) přitom tvrdí, že nezůstalo u pouhých nabídek, ale už se rovnou a natvrdo uplácelo. Ve hře byla navíc ještě wittelbašská nabídka umořit dluhy královské pokladny vůči šlechticům, jež momentálně dosahovaly výše 150 tisíc zlatých (stejnou částkou si chce roku 1527 usmířit papež Klement VII.

habsburskou armádu o 34 tisících mužích).

Trumfy pomocí slibů

Ovšem Habsburkové samozřejmě nezůstávají mimo, a brzy se dozvědí o tom, co se děje v zákulisí. Jejich informátorem je přímo nejvyšší kancléř Adam z Hradce. On a jeho muži Ferdinandovi doporučují: „Slibte českým stavům, že navrátíte k českým zemím lucemburské léno.

Potvrďte, že splatíte královský dluh.“ Nakonec jak Habsburkové, tak i Wittelsbachové slíbí, že zaplatí 150 tisíc, které si králové postupně půjčovali od bohatých šlechticů.

Dva rody soupeří

Působení Adama z Hradce přinese své ovoce. Svým vlivem nejprve přiměje ke změně názoru na budoucího panovníka své rožmberské příbuzné a později se k němu přidávají i další, třeba Pflugové z Rabštejna.

Přemluvit se nechává i Zdeněk Lev z Rožmitálu (okolo 1470–1535) . Získává dokonce listinu, jež mu potvrzuje přízeň budoucího krále a zaručuje i splacení 50 tisíc zlatých královského dluhu a nechá mu společně s dalšími rody příjmy z jáchymovských dolů, zajištěných už Jagellonci.

Komu se ale dohadování těchto transakcí nelíbí, jsou Wittelsbachové. Rozhodnou se učinit obranný krok. Pověří Hanuše Weissenfeldera, který 9. října 1526 den po začátku zemského sněmu slibuje nejenom, že Wittelsbachové splatí královský dluh, ale i to, že nový panovník se usadí v Praze a šlechta nepřijde o žádnou ze svých svobod.

Není jim to ale nic platné. Po tvrdé bitvě peněz nakonec vítězí Ferdinand I. Habsburský.