Vzory, modly, ikony. Slavní a vynikající sportovci uchvacují diváky, fanoušky a mladé, začínající sportovce. Často nám vzkazují, že pokud se nevzdáme a hrajeme fair-play, dosáhneme skutečně zasloužených a skvělých výsledků.

Život ale není jako pohádka a často se nám do vysněné cesty připletou záležitosti, které bychom z něj chtěli vymazat.

Životní cesta Lance Armstronga (*1971) je jedním z nejfantastičtějších příběhů vrcholového sportu. Zprvu arogantní talent z amerického Texasu sbírá jednu zlatou medaili za druhou a svými úspěchy se nad soupeři pne jako „přehustěná galuska“.

Triumfy má na dosah. Vtom však přijde pomyslný špendlík ve formě život ohrožující nemoci a jeho zpupná duše rázem splaskne.

Pro jiného by něco takového znamenalo konečnou, Armstrong se však nevzdá, a nejenže nemoc udolá, ale vrátí se z ní silnější a odhodlanější než kdy předtím. Ve snaze být nejlepší si však pomůže i nečestně.

Bitva s nemocí

V roce 1996 se teprve 25letému Armstrongovi změní život. Lékaři mu diagnostikují rakovinu varlat ve třetím stadiu s rozsáhlými metastázami do plic. Kromě toho mu najdou ještě dva další nádory na mozku.

Podstupuje operaci a sérii chemoterapií, přičemž i během rekonvalescence jezdí desítky kilometrů denně na rotopedu! „I ten nejhorší převis v Alpách se ve srovnání s chemoterapií zdál jako rovinka,“ popíše později své pocity závodník.

Svůj návrat oslaví čtvrtým místem v prestižním španělském etapovém závodě Vuelta a España. Ty největší úspěchy ale mají teprve přijít…

Zapírat a zapírat

Příval úspěchů v prestižní Tour de France na sebe nenechá dlouho čekat. A tak to to jde až do roku 2005, kdy Američan získává v pořadí sedmý titul vítěze Tour. Poté Armstrong ohlašuje ukončení kariéry.

Návrat na trať přichází v roce 2009, kdy skončí na Tour de France třetí, což je pro 37letého závodníka velmi slušné umístění. Pak ale přichází osudový červen 2012. Americká antidopingová agentura USADA cyklistu obviní z užívání dopingu a obchodování s ním.

Agentura má více než deset svědků, kteří vypověděli, že slavného cyklistu přímo viděli dopovat, nebo od něho samotného slyšeli, že nepovolené látky za účelem zvýšení výkonnosti užívá.

Mezi svědky je i Armstrongův bývalý stájový kolega Tyler Hamilton (*1971). „Nikdy jsem nedopoval. Během pětadvaceti let závodění jsem podstoupil více než 500 testů a ani jeden nebyl pozitivní,“ reaguje na obvinění Armstrong.

Bez dopingu by nevyhrál

Mezi agenturou a Armstrongem proběhne ještě řada mediálních výpadů a závodník na ni dokonce podá žalobu. Tu však soud kvapem zamítne s tím, že je neopodstatněná. V říjnu je jasno.

„Důkazy bez pochybností potvrzují, že v týmu US Postal docházelo k nejpropracovanějšímu, nejprofesionálnějšímu a nejúspěšnějšímu dopingovému programu, jaký kdy ve sportu existoval,“ stojí v prohlášení USADY. Ke konci měsíce jsou Armstrongovi odebrány všechny tituly Tour de France a má doživotní zákaz postavit se na start!

Šok u televizních obrazovek

Armstrongovo jméno je vymazáno z análů Tour, jako by je nikdy nevyhrál. Je usvědčen, znevážen a zavržen. Ti nejvěrnější fanoušci slavného jezdce ale i nadále brání.

Tedy až do osudného ledna 2013, kdy se Armstrong v rozhovoru s moderátorkou Oprah Winfreyovou (*1954) přizná ke všem proviněním.

„Přišlo mi to tak normální jako foukání vzduchu do galusek,“ přiznává sportovec a míní, že bez dopingu by nešlo vyhrát. Kajícnost ale nestačí. Na Armstronga se začnou valit žaloby sponzorů v celkové výši desítek milionů dolarů. Od té doby ovšem již stačil ty největší zaplatit či jinak urovnat.