Perský král Kýros II. se nesmíří se svým poddanstvím vůči médskému panovníkovi Astyagovi. Pustí se s ním do války a v roce 550 př. n. l. dobude i médské hlavní město Ekbatana (poblíž dnešního města Hamadan na severozápadě Íránu).
Astyaga (584–550 př. n. l.) nakonec Kýros II. (590/580–529 př. n. l.) zajme a podaří se mu ovládnout prakticky celou Malou Asii.
Umí si ale poradit nejenom na válečném poli, stejně zdatný je i v oblasti hospodářství. Vyprahlé písečná pláně změní pomocí zavlažovacích kanálů v úrodné oblasti a vytvoří systém územní správy, kterému vládnou místodržící zvaní satrapové.
O další výrazný rozvoj se postará Dareios Veliký (550–486 př. n. l.), který buduje hlavní město Persepolis, zřizuje úřad vojenských guvernérů a finančních kontrolorů, rozšiřuje síť silnic.
Hádky o trůn končí masakrem
Dareios dobývá další území a v jeho snaze rozšířit říši pokračuje i jeho syn Xerxés (vládne 485–465 př. n. l.). Časem ale i on podlehne pohodlnosti. Po bitvě u Salamíny v roce 480 př. n.
l., kde utrpí porážku, se o další růst impéria už nesnaží. „Mám velkou říši,“ říká si spokojeně a tráví své dny zahálkou a přepychem.
Po jeho smrti přibývá mezi vládnoucí dynastií krvavých sporů. K opilému následníkovi Xerxovi II. se v paláci přikrade vrah, Artaxerxés III. zaživa pohřbívá sestru a strýce. „Teď mám konečně neomezenou moc,“ raduje se, když nechá přes 100 členů rodiny zmasakrovat přímo na dvoře paláce.
Lenoši se válí na koberci
Říše, která zasahuje na tři kontinenty a má rozsah cca 8 miliónů čtverečních kilometrů ale pohltí sama sebe. Řekové pohrdají zhýčkanými Peršany, kteří se víc věnují rozvoji měst než dobývání dalších území a jejich obraně. „Ty zpohodlnělé mrchy snadno zahubíme.
Dávno pozbyli válečnického ducha svých předků,“ ošklíbají se nad nimi. Řecký historik Xenofón (kolem roku 431 – 355 př. n.
l.) píše, že se jenom „líně povalují na kobercích“. „Perské lebky jsou mnohem choulostivější než řecké,“ tvrdí jízlivě. Řečník Isokratés (436–338 př. n.
l.) zase halasně vykřikuje, že „lidé vychovaní a ovládaní jako oni nemohou mít žádnou ctnost. Oddávají se požitkům, které s sebou nese bohatství a luxus.“
Zbabělce pohřbí jako hrdinu
Roku 334 př. n. l. se na pobřeží Malé Asie vylodí vojska makedonského krále Alexandra Velikého (356 př. n. l. – 323 př. n. l.). V bitvě u řeky Graniku údajně zhýčkaná perská vojska hravě porazí. Králi Dareiovi III. (kolem 380 př. n. l. – 330 př. n. l.) proto nezbývá než se postavit do čela svých bojovníků.
Když ale uvidí Alexandrovu přesilu a beznadějnou situaci, v které se ocitl, v panice vykřikne „Spas se, kdo můžeš!“ a zbaběle z bojů u Gaugamély v roce 331 př. n. l. prchá. Začíná sice plánovat pomstu, ale uskutečnit už ji nestihne.
Zavraždí ho jeden z místních satrapů. „Pohřběte ho jako hrdinu,“ ukáže svoji velikost Alexandr a Dareiovo tělo s poctami nechá uložit v Persepoli. Říše se bez svého vůdce už není schopná bránit.
