Kdo by někdy v mládí nezkoušel vyvolávat duchy? Tato zábava se však podle zasvěcenců může snadno změnit v horor. Přivolaný přízrak prý dokáže nejen vyděsit, ale v některých případech může posednout některého z účastníků seance. Nebo jde jenom o smyšlené historky?

Podle odborníků na paranormální jevy nemá každý k vyvolávání duchů stejné předpoklady. Proto na většině seancí nechybí takzvané médium. Údajně se jedná o osobu, která je schopna přivádět na náš svět zemřelé a může dokonce promlouvat jejich hlasem.

Skeptikové považují tyto jedince za mazané šarlatány, někdy se však prý stane, že se jeden z účastníků duchařského sezení stane médiem mimoděk. Nebo jde jen o narušené osoby, které na sebe chtějí upoutat pozornost?

Prosba o radu

Pětadvacetiletá Zdenka Michálková z Jaroměře si roku 1947 dopřává odpočinek v lázních Toušeň. Do lázní tehdy zavítá proslulá okultistka vystupující pod jménem paní Marzano.

Účastníci ozdravného pobytu ji přemluví, aby uspořádala spiritistickou seanci. K té se navzdory pochybnostem připojí i Zdenka Michálková. Skupina spojí nad stolem ruce a paní Marzano se zeptá, zda by někdo nechtěl mluvit se svým zesnulým příbuzným.

Přihlásí se Zdenčina osmadvacetiletá spolubydlící Klára. Za války její rodný dům v Plzni zasáhla bomba a v něm zahynuli oba její rodiče.

Nyní po ní chce Národní výbor v Plzni, aby budovu opravila, jenže ona má málo peněz, a tak by ráda věděla, co by jí poradil její mrtvý otec. Médium její prosbu přijme a začne s vyvoláváním.

„Někdo z vás ruší příchod zemřelého svou nevírou,“ pohlédne po chvíli na přítomné. Jeden muž se tedy zvedne a odejde. Zdenka Michálková by ráda odešla s ním, ale cosi ji drží na židli. Co se to jen děje?

Nečekaný průběh seance

Jak vyvolávání pokračuje, zažívá paní Michálková stále silnější pocit odpoutávání se od svého těla. Neovladatelně se chvěje a slabým hlasem vykřikuje: „Já nechci, já nechci!“ Podle ostatních účastníků seance je v té chvíli bledá jako smrt.

Její chování vyděsí i okultistku. „Já to musím přerušit, protože nejsem schopná ducha Zdenky vrátit do jejího těla,“ omlouvá se přítomným. Sotva pokus o kontaktování zemřelého ustane, Zdence Michálkové se uleví. Jde si lehnout do svého pokoje.

Avšak klid tam nenalezne! Ozve se šramot a ona uslyší jakýsi hlas, který ji vyčítá: „Proč jsi to přerušila? Já potřeboval Kláře něco důležitého říct!“ Mladá žena se lekne, že ji přišel navštívit rozčilený zesnulý otec její spolubydlící.

Jenže pokud to je on, proč jí jednoduše nepředá vzkaz pro svou dceru? Zdenka Michálková si není jistá, jestli se ji opravdu pokusil ovládnout duch, nebo vše zavinily její zjitřené nervy. Dokazuje její příběh, že s vyvoláváním duchů si není radno zahrávat?