Zárodek tajfunu Nina se rodí 29. července 1975 jako malá tropická porucha nedaleko Filipín. O dva dny později začne rychle sílit, mění se v tropickou bouři a stáčí se na severozápad.

Během krátké doby se rychlost větru zvýší z pouhých 120 km/h na 240 km/h a brzy už vítr dosahuje rychlosti 250 km/h.

Jako svůj první cíl si vybírá Tchaiwan, který ji sice svým pohořím zpomalí na 185 km/h, ale zaplatí za to masivními záplavami a sesuvy půdy, při kterých je poškozeno přes 3000 domů a zahyne 29 lidí.

Stále dostatečně silná se pak Nina vrhá na Čínu, kde se na žebříčku nejvíce smrtonosných tropických cyklón vyšplhá na čtvrtou příčku.

Až naprší a rupne

Její postup do vnitrozemí totiž zablokuje 6. srpna studená fronta nad prefekturou Ču-ma-tien. Způsobí intenzivní deště na ploše 19 410 km2, kde největší porci schytá okolí velké přehrady Pan-čchiao. Během několika hodin tu naprší až 1631 mm srážek.

Takový příval vede k masivním povodním a ty pak ke zhroucení přehrady. „Přehrada byla sice projektována na tisíciletou vodu, ale tehdy dostala příděl vody téměř dvojnásobný a během několika hodin,“ vysvětluje projektant Dahong Wu.

Navíc příkaz k upouštění vody není vinou přerušeného telegrafního spojení doručen včas.

Je to jako kdyby Nina cvrnkla do první kostky gigantického domina. Voda z přehrady je jako smrticí beranidlo široké 10 km a vysoké 7 metrů, které se řítí rychlostí téměř 50 km/hod a postupně zničí dalších 62 přehrad.

Zatímco bouře se nahoře 8. srpna v tichosti rozplyne, dole se ve vodním pekle utopí přes 26 000 lidí. Dalších 145 000 umírá na následky epidemií a hladomoru, přičemž katastrofou je zničeno téměř 6 milionů budov a postiženo přes 11 milionů lidí.