Asfalt bereme jako samozřejmost. Brázdí ho kola aut, koloběžek i kočárků a spojuje města, vesnice i kontinenty.

Jenom málokdo se ale zamýšlí nad tím, odkud se vlastně vzal a jaká je jeho cesta od přírodního jevu až po dokonale namíchaný materiál moderních silnic. Příběh asfaltu je překvapivě starý, dobrodružný a plný technických objevů.

Historie asfaltu začíná dávno před tím, než vznikly první silnice. Přírodní asfalt, známý také jako bitumen, se vyskytoval už ve starověku. Vytékal ze země v místech, kde se ropa dostávala na povrch.

Staří Sumerové a Babyloňané ho používali jako lepidlo, tmel i hydroizolaci. Asfaltem utěsňovali lodě, stavby i zavlažovací kanály a Egypťané ho dokonce využívali při mumifikaci. Už tehdy lidé objevili jeho klíčovou vlastnost: po zahřátí změkne, po vychladnutí ztvrdne a výborně odpuzuje vodu.

Odolnější než prašná cesta i dlažba

Skutečný zlom přišel až s průmyslovou revolucí. Rozvoj měst a dopravy si žádal odolnější povrchy než prašné cesty nebo kamenné dlažby. V 19. století se začal asfalt systematicky těžit a zpracovávat, zejména v oblasti švýcarského Val de Travers.

První asfaltové silnice se objevily v Paříži a Londýně a rychle si získaly popularitu. Byly hladké, méně hlučné a lépe odolávaly počasí. Asfalt se stal symbolem moderní civilizace a technického pokroku.

Výborný stavební materiál

Dnešní asfalt už není jen přírodní hmota, ale sofistikovaná směs kameniva, písku a asfaltového pojiva, doplněná o moderní přísady. Díky nim jsou vozovky pružnější, tišší a trvanlivější.

Asfalt se navíc dá opakovaně recyklovat, což z něj činí jeden z nejšetrnějších stavebních materiálů současnosti. Od prastarých ropných jezírek až po chytré dálnice 21. století asfalt urazil dlouhou cestu.