Kde se poprvé objevily kufry, které se dnes používají při cestování? Těžko říct, kdo, kdy a kde poprvé někam jel se zavazadlem podobným dnešním kufrům. Dvě jména v tomhle ohledu ale stojí za to si zapamatovat.
S trochou nadsázky lze však za otce kufru považovat německého divadelního ředitele Heinricha Augusta Ottokara Reicharda (1751–1828). Především kupcům už roku 1784 ve své Příručce pro cestovatele doporučuje tzv.
reiseschatule – cestovní škatuli. „Taková cestovní škatule musí mít nutně šrouby, aby se nechala přichytit na vůz či v hostinci k podlaze. Nikdo ji potom neukradne.
Nejlepší jsou mahagonové z Anglie, které je možno v Lipsku zakoupit v každém obchodě s uměleckým zbožím za 15 až 20 tolarů,“ tvrdí.
Používají se cestovní škatule
Dokonce se prý vyrábějí i víceúčelové škatule, které se dají rozložit a využít jako psací pult. To je rozhodně velmi praktická vychytávka.
Sám Reichhard využíval svoji škatuli na různé drobné nezbytnosti při cestách včetně třeba písemností, navštívenek atd. V první polovině 19. století už se rozmanité cestovní škatule v různé míře používaly.
Přibývaly i vychytávky, které měly zpříjemnit pohodlí cestujících. Třeba měkké zavazadlo mělo posloužit zároveň jako polštář. Apod.
Synonymum luxusu
V souvislosti s dějinami kufru musíme zmínit jedno jméno, a to je Francouz Louis Vuitton (1821–1892). Tento muž zakládá v Paříži zakládá první firmu na výrobu cestovních brašen, kabelek a kufrů. Najde tak říkajíc díru na trhu.
Sám musí Paříže cestovat pěšky z východu Francie štrekou dlouhou asi 400 km. Hledá proto možnost, jak vytvořit praktické zavazadlo, které by vydrželo tak dlouhou a náročnou cestu.
Kufr v jím navržené podobě se stane nejenom praktickou pomůckou všech cestovatelů, ale zároveň také ztělesněním luxusu a prvotřídní kvality.