Cesta po stopách první kabelky míří opět do Francie. Na královském dvoře se připravuje slavnost. Jeanne Antoinette Poisson, markýza de Pompadour, milenka krále Ludvíka XV., si vybere nádherný, bohatě zdobený hedvábný váček.
Chce si do něj uložit své ženské cennosti. „Kdybych si ho přivázala k pasu, vypadala bych jako chudý pocestný,“ myslí si.
Zhýčkaná markýza Jeanne Antoinette Poisson, markýza de Pompadour (1721 – 1764)si váček nakonec zavěsí pomocí stužky na předloktí. Vznešené dámy šílí, každá z nich chce mít „Pompadourku.“ Co v ní najdeme?
Hlavně pudr a flakón voňavky, v těch větších dokonce i potřeby na háčkování a vyšívání. V Anglii pojmenují Pompadourky jako indispensable (nepostradatelná). Ženy se bez nich totiž neobejdou.
Spací vak pro bohaté
Lidé už si na konci 18. století potrpí na cestovní komfort. Jedno zavazadlo nestačí, je jich potřeba několik. Bohatí si mohou dovolit cestovat vlastním dostavníkem.
Používají spací vak z jemné kůže, do kterého před cestou uloží deky, polštáře a povlečení a stáhnou řemínky.
Někteří mají i vlastní kovovou skládací postel. Objevuje se i vynález proti šplhajícímu hmyzu – čtyři plechové krabičky naplněné vodou, do kterých se staví nohy postele.
Ti méně zámožní, kterým musí stačit obyčejný poštovní dostavník, se spokojí s prostěradlem a k sobě sešitými jelenicovými kůžemi, které pokládají na postel. Osvíceným měšťanům se nelíbí úroveň záchodů v hostincích, proto si nechávají vyrábět cestovní toalety.
Pro jistotu všechno přišroubuj!
Kupcům, kteří neustále putují po světě a nabízejí své zboží, radí na cestách jejich zkušený německý kolega H. A. O. Reichard (1751 – 1828). Jako nejlepší zavazadlo jim doporučuje Reiseschatule – cestovní škatuli, předchůdce kufru, k uschování všeho možného:
šperků, písemností, vzorků zboží, per, inkoustu, navštívenek… „Taková cestovní škatule musí mít nutně šrouby, aby se nechala přichytit na vůz či v hostinci k podlaze. Nikdo ji potom neukradne.
Nejlepší jsou mahagonové z Anglie, které je možno v Lipsku zakoupit v každém obchodě s uměleckým zbožím za 15 až 20 tolarů,“ vysvětluje. Některé škatule se po rozložení dají použít i jako psací pult. Právě na něm může kupec podepsat další výhodný obchod.
Vymoženosti zhýčkaných
Zkušení cestovatelé si v 1. polovině 19. století vymýšlejí další a další vymoženosti. Mezi zavazadly nechybí cestovní roló, váleček z kůže vycpaný husím peřím, který se položí na ramena kolem krku a vepředu se spojí páskou.
Slouží ke spaní v nočním dostavníku. „Hlava drží uvnitř roló a nemlátí se o vůz. Jestliže už nechcete spát, tak ho jednoduše rozvážete, obtočíte kolem beder, nebo ho v hostinci použijete rozložené jako polštářek,“ líčí jeho výhody dobové zdroje.
Prozíravější lidé mají i cestovní lékárničku. Ta obsahuje například tzv. goulardskou vodu, směs francouzského koňaku s olovnatým octem, která byla prostředkem tišícím bolest.
Pro pobyt v podezřelém hostinci se hodila noční závora, která se našroubovala na noc na dveře.
Luxus a kvalita
Louis Vuitton (1821– 1892) v Paříži zakládá v roce 1854 první firmu na výrobu cestovních brašen, kabelek a kufrů. Proč si vybral právě tento obor?
Cesta z Paříže do jeho rodného městečka Jura, (dnes součást francouzského města Lavans-on-Valouse) je dlouhá asi 400 km. Louis tam chodí pěšky a přemýšlí, s jakým nejvhodnějším zavazadlem by se dalo cestovat, aby to bylo praktické a zároveň splňovalo všechny nároky. Jeho značka se brzy stane synonymem kvality a luxusu.
Něco pro emancipované
Poprvé se objevuje slovo kabelka jako výraz pro zavazadlo, které se drží v ruce. V období secese v letech 1890-1930 jsou v módě hlavně velké peněženky. Později se ženy začínají angažovat ve veřejném životě a kabelky se proto zvětšují.
Víc věcí uvnitř vyžaduje také větší smysl pro pořádek – objevují se přihrádky. Aby se kabelky neotevíraly, jsou vybavené zámkem. Správná dáma se neobejde bez trojkombinace zahrnující kabelku, klobouk a rukavice. Všechno musí ladit s oblečením.
Hitem jsou panenky oblečené stejně jako jejich majitelka včetně dokonalé miniatury kabelky.
