Již déle než půl století lidé využívají možnosti uchovávání důležitých dat, jak osobních tak pracovních, prostřednictvím „ukládání“. Jak se kapacitní média změnila za dobu jejich užívání?
Když v roce 1956 spatřil světlo světa první pevný disk, dosahoval výšky dospělého člověka a vážil okolo jedné tuny (přibližně jako Škoda Felicie).
Se svou kapacitou 3,75 MB (Megabajt) vskutku nedokázal pojmout mnoho informací, přesto to byl průlomový okamžik v historii počítačové techniky.
Společně s pevnými disky a možností uchovávat data přišla ale také potřeba je přenášet, k tomu se tato zařízení – vzhledem k velikosti a váze, příliš nehodila. Floppy disky neboli diskety uvedla na trh společnost IBM koncem šedesátých let.
Jako první se na trh dostaly 8 palcové diskety s využitelností místa 160 KiB (Kibibajtu) – 1,1 MiB (Mebibajtu).
Pokrok nezastavíš!
S pokrokem na poli počítačů se logicky vyvíjely i datové nosiče. Harddisky se začaly zmenšovat, kdežto jejich kapacita neustále rostla, 8 palcové diskety nahradily 3,5 palcové a i ty byly později vyměněny za kompaktní disky, dvd a blu-ray nosiče.
Dnešní externí harddisky se pyšní kapacitou okolo 2 TB (Terabajtu) a pohodlně se vejdou do kapsy. Diskety a CD nahradily USB flash disky, někdy zmiňované jako chytré klíčenky a SD karty, které svým úložným místem mohou směle konkurovat samotným pevným diskům.
Za 63 let tak vývojáři ušli skutečně dlouhou cestu, je však jasné, že ještě nejsou u konce.
