„Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři.“ Úryvek z Matoušova evangelia v Novém zákoně mluví samozřejmě o Ježíšovi. Ten poté vyzve k chůzi po hladině i Petra. Apoštol ale propadne strachu a skončí ve vlnách…

Jak mohl Ježíš chodit po vodě, pokud je příběh pravdivý? Jedni si to vysvětlují nadpřirozenými schopnostmi, jiní rozvíjejí teorie, že mohl jít spíše po ledu. V období nižších teplot před 1500 až 2500 let se prý v Galilejském moři vytvářely ledové kry. A mohly být i kousek pod hladinou, takže se jich na první pohled nikdo nevšiml.

Tento příběh však ponechme Bibli. Z čistě fyzikálních důvodů voda ideálním chodníkem skutečně není! Tedy pro lidi. Řada zvířat si po ní vykračuje naprosto s přehledem!

Tryskem po hladině

Kdo: VODOMĚRKY a BRUSLAŘKY

Vypadá to tak přirozeně, jako kdyby měly pevnou půdu pod nohama. Jenomže bruslařky a vodoměrky, označované také jako vodní ploštice, se vesele prohánějí jen tak po vodě a tráví na ní většinu života.

Podívejte se zblízka – v místě, kde se nohama dotýkají hladiny, je vždy malá prohlubeň, přesto se však nepotopí! Jakoby pérují na tenké elastické blance, kterou vytváří povrchové napětí.

V nejsvrchnější vrstvě vody totiž na sebe jednotlivé molekuly působí mnohem větší silou a lehoučký hmyz se tak na ní udrží úplně snadno.

Pomáhají ale i mikroskopické chloupky, které kolem nohou vytvářejí vrstvičku vzduchu. Díky tomu se vodní chodci hladiny téměř nedotýkají, což jim dodává i neuvěřitelnou rychlost.

V poměru k velikosti svého těla se taková bruslařka posouvá stejně rychle, jakoby kdyby člověk uběhl 640 km/h!

Postrach rybníků

Kdo: PAVOUCI LOVČÍCI

Pokud se bojíte pavouků, tihle tvorečkové by u vás moc nepochodily. Jsou poměrně velcí (2 až 3 cm) chlupatí a mají tlusté nohy, naštěstí si však raději než lidské domácnosti vybírají okraje rybníků a jezer.

Přestože jsou obdařeni takovou silou, že zvládnou ulovit pulce nebo maličkou rybku, po vodě se umí pohybovat stejně ladně jako křehké vodoměrky. I jim pomáhají vodu odpuzující chloupky na nohou – utíkají tak v podstatě po balóncích plných vzduchu.

Predátorovi lovčík s přehledem uteče a pomalejší kořist před ním nemá šanci! Lovit však zvládne i pod vodou. Díky speciální vrstvě na povrchu těla vydrží pod hladinou několik minut bez problémů dýchat.

Je to běh, nebo pád?

Kdo: BAZILIŠCI

U hmyzu se možná ani nedivíme, ale co když se po vodě rozběhne tvor vážící až 0,5 kilogramu?

Ještěr zvaný bazilišek koneckonců vypadá spíš jako z pohádky – zelený nebo pruhovaný „dráček“, jehož hlavu, hřbet i ocas zdobí zubatý hřeben. I jméno má podle mytické postavy, která vás jediným pohledem dokáže proměnit v kámen.

Schopnost proběhnout se vodě je ale skutečná! Až 60centimetrový tvor má velmi dlouhé prsty propojené kůží, která vytváří jakýsi vak. Bazilišek tak stejně jako hmyz okolo nohou hromadí vzduch a ten ho částečně nadnáší.

To je však jen jeden z triků, druhý odhalí vědci při pozorování zázračných ještěrek až v roce 2004.

Bazilišek totiž po vodě běží vzpřímeně po dvou a udržet se v takové pozici vyžaduje neskutečnou sílu! Urputně se tedy snaží nespadnout na hlavu, což ho drží zároveň i na hladině, dokáže to ale jen pár vteřin. I tak uběhne třeba 10 metrů, rychlostí okolo 5,5 km/h.

Dokonalá symfonie

Kdo: GEKONI

Na dovolené v Singapuru pozoruje americký biolog klidnou hladinu jezírka. V tu chvíli se ní proběhne malý gekon!

Vědec hned zareaguje a podaří se mu gekonův úprk natočit na mobil. A po návratu natolik nadchne kolegy z newyorské Rockefellerovy univerzity, že se pustí do výzkumu! Připraví si nádrž s vodou, seženou několik gekonů západních a začnou analyzovat jejich pohyby.

Gekon neběží po vodě vzpřímeně jako bazilišek, na hladině je položený, ale rozhodně neplave. Pohybuje se ladně jako bruslařka! Pomáhá mu hladká hydrofobní kůže, díky níž doslova klouže.

Gekoni také na hladinu trochu dupou, čím vytvářejí nadnášející bublinky, a zároveň udržují balanc vrtěním ocasu.

I samotné povrchové napětí ale hraje roli. Když výzkumníci přidají do nádržky mýdlo a napětí tak sníží, gekoni zpomalí a postupně jdou ke dnu!

Jako okřídlený člun

Kdo: REJSCI

Jedni z nejmenších savců na Zemi jsou známí především svým rychlým metabolismem. Za den sní minimálně tolik jídla, kolik sami váží, a během několika hodin bez potravy jsou schopni pojít hlady.

Jejich schopnost chodit po vodě už je známá méně. Rejsci vodní, kteří si libují v čistých vodách napříč celou Evropou, jsou nejen skvělými plavci, ale zhruba 1,5 metru dokážou po hladině i normálně běžet.

Pomáhají jim opět tuhé chloupky na zadních chodidlech, které zadržují vrstvu vzduchu. Proč se ale po vodě někdy rozběhnou? Stejně jako gekoni jsou v tu chvíli rychlejší!

Někteří tento pohyb rejsků a gekonů přirovnávají k tzv. křídlovým člunům, udržovaným při jízdě nad vodní hladinou. Při stejném výkonu dosáhnou vyšší rychlosti, protože se sníží odpor vody vůči trupu.

Rychlotanec milenců

Kdo: POTÁPKY

Přidáváme na váze. Pokud někdo dosahuje hmotnosti až 2 kg a umí skvěle plavat, proč by po vodě „chodil“?

Pro společenské ptáky potápky západní je to zkrátka rituál, jakýsi zásnubní tanec, než se dva jedinci pustí do páření. Svýma širokýma nohama plácají o hladinu tak mohutně, že vyvinou dost síly k udržení většiny těla nad vodou.

Klíčová je tu i rychlost – potápky peláší po hladině tak hbitě, že stihnou udělat až 20 kroků za vteřinu a uběhnou takto zhruba 10 až 20 metrů!

Po vodě ano, ovšem po zemi potápka chodit neumí. Její nohy totiž směřují dozadu k tělu, aby byly lépe přizpůsobeny k plavání.

Kulturní tradice

Kdo: DELFÍNI

„Proč to ti delfíni dělají?“ ptají se již dlouho vědci při pozorování mořských savců ve volné přírodě v Austrálii.

Zběsile pádlují ocasem, čímž se nejen drží ve vzpřímené poloze nad hladinou, ale dokonce se tak posouvají vpřed, jako by po vodě chodili. A co je nejzajímavější, zdá se, že se dovednost učí navzájem!

Na konec se zoologové shodují na tom, že v tom žádný speciální smysl není. Chůzi po hladině nepraktikují všichni delfíni, a ti, kteří to umějí, to berou spíš jako formu zábavy.

Což je i důkazem jejich inteligence – umění chodit po vodě si delfíni předávají jako tradici!

Na druhé straně

Kdo: VODNÍ ŠNECI

Na závěr se musíte otočit vzhůru nohama. A možná i trochu potopit..

Už vidíte? Vodní šnek si také rád vykračuje po vodní hladině, ovšem na rozdíl od ostatních po ní chodí z druhé strany!

Šnek má samozřejmě nohu jen jednu, takže se spíše plazí, ovšem po odvrácené straně hladiny mu to jde stejně hladce jako třeba po listu. A dokonce při tom vylučuje typickou slizovou stopu.

Co je v tom za záhadu? Když šneky soustavně pozorují vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu, zjistí, že svou nohou rozvlní a zároveň naruší vodní povrchovou vrstvu.

Částečně tak proniknou na vzduch, tam vyloučí sliz a za jeho pomoci vytváří na vodě jakési vrásky. A ty už je jako správně namazané dráhy ženou jedním směrem.