Znak Červeného kříže na hřbetě, brašna plná obvazů a polní láhev obvykle s pálenkou. Takto vybavení psi sloužili v první světové válce jako sanitní služba. Na bojišti hledali raněné, ke kterým si lehli.

Ti si pak sami vzali obvazy z brašny, případně se alespoň napili z lahve. Psi chytili do zubů část výstroje raněného a běželi s ní k psovodovi, kterého pak k ležícímu dovedli. Někdy dokonce zvládli odtáhnout jednoho ležícího, případně dva sedící raněné, i k ošetřovně.

Dalším důležitým úkolem psů se za války stala kurýrní služba.

Hodila se různá plemena

Známý je příběh Paddyho. Irského teriéra sice zasáhla dávka jedovatého plynu, a přesto dokázal ještě doručit zprávu vojenské hlídce asi na 15 kilometrů vzdálené stanoviště. Zároveň psi dopravovali do zákopů potraviny i munici.

Pro záchranářskou a zpravodajskou praxi se nasazovala různá plemena od německých ovčáků přes retrívry, irské teriéry až Jack Russell teriéry nebo obyčejné voříšky.

V Japoncích vzbuzovali hrůzu

Během druhé světové války používala psy sovětská Rudá armáda. Vysílala je s výbušninou na těle proti německým tankům. Jejich síly pomáhaly britské armádě, v Pacifiku Američané nasazovali do útoku dobrmany.

V Japoncích vzbuzovali tito psi hrůzu. Doprovázeli totiž stopaře v akci a na povel se vrhli na nepřítele a dokázali ho zneškodnit. Dokonce byla vytvořena 25. četa vojenských psů. Podobně měli z bojových psů respekt i později příslušníci Vietkongu (komunistická organizace, která vedla partyzánský boj během vietnamské války v letech 1955–1975).

„Z těch bestií jsme měli opravdu hrůzu, Američané je na nás štvali, a měli z toho velké potěšení, proto jsme se snažili jim co nejvíce zvířat zabít,“ líčil po válce své zážitky major vietnamské armády Van Minh.