V roce 1992 dochází na Sicílii k demonstrativnímu atentátu, jenž má na svědomí zdejší mafie Cosa Nostra. Útok míří na prokurátora Giovanniho Falconeho, který vede rozsáhlé stíhání gangsterů, díky čemuž je zdejšímu podsvětí trnem v oku. Bombový útok na něj se mění v hromadný masakr.

Abychom však lépe pochopili Falconeho příběh, je třeba se přenést na slunnou Sicílii na přelomu 70. a 80. let 20. století. To je období, kdy spolu převážně v Palermu válčí několik mafiánských gangů a rozdělují si teritorium.

Jen během let 1980 až 1983 dochází podle vyšetřovatelů až k 600 vraždám spáchaným mafií. Sicílie v tuto dobu rozhodně není dobrou lokalitou pro výběr dovolené a Palermo není bezpečným místem pro život.

Přesto se zde stále najdou lidé, kteří v existenci mafie nevěří a kteří si myslí, že se jen politici snaží hodit vinu za nezvládnutou situaci na někoho jiného.

Jména zavražděných

Jak se však později ukazuje, mafie má už na svědomí životy nejen svých nepřátel, ale také civilistů, a dokonce nejvyšších státních představitelů.

Generál Carlo Alberto Della Chiesa, soudce Boric Giuliani, novinář Mario Flancese nebo prezident sicilského regionu Piersanti Mattarella.

To jsou jména jen některých z těch, jejichž životy zhasly proto, že se podsvětí postavili do cesty. Situace je neúnosná. A tak je potřeba povolat nejlepší vyšetřovatele, aby se sicilskou mafií konečně zúčtovali.

Korunní svědek

Na scéně se proto objevují nejpovolanější experti na boj s organizovaným zločinem, které tehdejší Itálie zná – prokurátor Giovanni Falcone (1939–1992), jeho důvěrný přítel a dlouhodobý spolupracovník Paolo Borsellino (1940–1992) a další specialisté.

A daří se jim. Vůbec největším úspěchem tohoto týmu a zlomem v celém rozsáhlém vyšetřování je zatčení Tommase Buscetty (1928–2000), nejdůležitějšího představitele jednoho z mafiánských klanů.

Byl chycen na útěku až v daleké Brazílii, kde se skrýval poté, co mu znepřátelený gang vyvraždil už celou rodinu.

Falcone rozplétá zločineckou síť

Hlavní tváří těchto zátahů je právě prokurátor Giovanni Falcone, který se stává Buscettovým zpovědníkem. Buscetta cítí šanci na pomstu a rozhodne se promluvit.

Pusu si pouští na špacír jako nikdo před ním, a tak se stává prokurátor Falcone prvním představitelem státu, který může proniknout do principů fungování sicilské mafie. Dva měsíce si dává s Buscettou dostaveníčko den co den.

Zapisuje si díky tomu jména dalších a dalších zločinců. Rozplétá tak nekonečnou síť a konečně chápe, jak mafie funguje. Je zkušený vyšetřovatel a není naivní. Dobře ví, že za to může zaplatit vlastním životem.

Nechce děti, aby se nestaly sirotky

A tak má Falcone, stejně jako další státní představitelé zapojení do procesu, svou osobní ochranku. Sám je velmi opatrný, což v tomto případě nelze považovat za paranoii. Falcone nikomu neprozrazuje, kam budou mířit jeho další kroky.

Plány svých cest mění na poslední chvíli, jeho pohyb musí být neočekávaný. Rozhoduje se nemít děti, nechce mít na svědomí sirotky, a jezdí vždy v koloně tří obrněných vozů. Napjatá atmosféra, kterou cítíme ve filmech o mafii, je Falconeho životní realitou.

Největší proces všech dob

Největší proces s mafiány, jaký Sicílie pamatuje, pod taktovkou Falconeho a jeho týmu začíná 10. února 1986. A stejně jako jsou k neuvěření brutální činy asi 400 obžalovaných gangsterů, také průběh samotného soudu připomíná hollywoodský film.

Nebezpečí hrozící všem zúčastněným je enormní. Je jasné, že žádná soudní síň na světě nedisponuje takovými bezpečnostními opatřeními, jaké by si tento soud zasloužil. Sicilské úřady se tak uchylují k neuvěřitelnému rozhodnutí.

Vedle palermské věznice, kde jsou obžalovaní drženi, vzniká bunkr, který by odolal i zásahu balistické rakety. Tady se odehraje největší soudní líčení s mafiány, které tato planeta kdy viděla.

Rána do srdce mafie

Čísla, která proces doprovázejí, jsou dechberoucí. Celkem 200 soudců vynese 350 rozsudků na výkon trestu, 19 z nich je doživotních. Proces, jenž trvá skoro dva roky, sleduje 600 novinářů.

Celkově soud rozdá 2500 let odnětí svobody a procesní dokumentace čítá přes milion stránek. Cosa Nostra utržila tvrdou ránu. Falconemu i dalším představitelům spravedlnosti dochází, že se z nich v podstatě stávají živé mrtvoly. Za tohle se mafie zákonitě musí pomstít.

Osudný den

Píše se 23. květen 1992. V 17.48 přistává Falcone se svou ženou a osobní ochrankou na letišti v Palermu. Ráno tohoto dne podle svých zvyklostí mění plány, a tak nyní bude pokračovat za svou rodinou, aby si užíl trochu volna.

Jeho kolona tří obrněných vozů vyráží na cestu, která povede po dálnici A29 poblíž sicilského města Capaci. Zatím se vše stále jeví jako klidné sicilské odpoledne. Jenže Falconeho kolona je již pod dohledem gangsterů.

Gangsteři hlídkují

Giovan Battista Ferrante a Salvatore Biondino, členové Cosy Nostry, hlídkují na letišti a všímají si, že kolona míří z letiště směrem na dálnici A29. A tak kontaktují vysílačkou své parťáky Raffaela Ganciho a Antonina Gioé čekající s dálkovým odpalovačem nálože na kopci nad dálnicí, kde dojde k atentátu.

„Falconeho kolona vyjíždí směrem k vám, buďte ve střehu,“ sdělují si gangsteři. Falconeho obrněný Fiat míří rychlostí 160 kilometrů za hodinu k místu, kde je na něj nastražena past.

Gangster nad dálnicí má položený chvějící se palec na červeném tlačítku, kterým za pár sekund odpálí bezmála 500 kilogramů výbušniny. Scéně jako ve filmu Kmotr chybí už jen napínavá hudba.

Červené tlačítko je zmáčknuto

17.59, čas výbuchu. Ganci mačká tlačítko a ozývá se ohlušující rána, kterou zaznamenají i seizmografické stanice ležící 100 kilometrů daleko. Stometrový úsek dálnice v jediném okamžiku přestává existovat.

První z aut Falconeho kolony to schytá nejvíc, je odmrštěno neskutečných 60 metrů daleko, kamsi mezi olivovníky.

Všichni tři agenti sedící uvnitř jsou na místě mrtví – Antonio Montinaro, Vito Schifani a Rocco Dicillo. Ve druhém voze jede Falcone a jeho žena.

Doplácejí na to, že nejsou připoutaní, takže po nárazu do betonové zdi vyletí předním oknem z vozu ven. Falcone umírá ve věku 53 let dvě hodiny po tomto okamžiku. Jeho žena Frances Morvillo (1945–1992) ho následuje kolem 11. hodiny večerní.

Bylo jí 46 let. Posádka třetího vozu vyvázne jen se zraněními, stejně jako posádky dalších projíždějících vozů. Jako zázrakem nezemřel nikdo další.

Oslavují jeho smrt

Bossové z Cosy Nostry Falconeho smrt oslavují. Totó Riina (1930–2017), mozek celé akce a nejmocnější boss Sicílie, objednává francouzské šampaňské astronomické hodnoty a pořádá velkolepou grilovací party. Tím ale mafiánská odplata nekončí.

Pomyslné žezlo po Falconem přebírá jeho nejbližší spolupracovník a přítel Paolo Borsellino. Ve funkci však vydržel jen velmi krátce. V týdnu před svou smrtí jde ke zpovědi. „Paolo, proč nepřicházíš v neděli jako obvykle,“ ptá se ho otec.

„Víte otče, je velmi pravděpodobné, že se neděle nedožiji.“ Jeho intuice byla přesná. Byl zabit výbuchem spolu s dalšími pěti policisty. Svého přítele Falconeho přežil jen o 57 dní.

Do léta 1992 se v Itálii ještě našli lidé, kteří nevěřili tomu, že chapadla mafie jsou tak dlouhá a mocná, jak Falcone a Borsellino tvrdili.

Od dvou atentátů už se však v Itálii 90. let nenašel snad jediný člověk, který by pochyboval o tom, že Cosa Nostra je rozsáhlá síť organizovaných zločinců, kteří se nezaleknou ničeho a jsou pro dosažení svých cílů schopni kohokoli zavraždit.

Největší revoluce v historii Sicílie se neodehrála někdy v dávných dobách, ale právě v tento okamžik.

Největší revoluce v dějinách Sicílie

Hned po atentátech se na Sicílii koná řada protestů volajících po potrestání dalších gangsterů. Lidé už věří i dalším Falconeho a Borselliniho slovům o tom, že moc mafie prorostla až do politiky a soudnictví, kde mají gangsteři také své lidi.

Dva přátelé, kteří položili své životy v boji proti mafii, dosahují dalšího svého cíle –  společenské změny. Jejich vrazi jsou brzy dopadeni. V lednu 1993 je zadržen mafiánský boss Riina, který Falconeho smrt oslavoval drahým šampaňským.

Je odsouzen na doživotí. Až do roku 1999 probíhají procesy s dalšími lidmi odpovědnými za tyto vraždy. Od atentátů na největší bojovníky s organizovaným zločinem v dějinách Itálie uběhlo vloni 25 let. Sicílie ani celá Itálie na jejich odkaz nezapomínají.

Kdo někdy letěl na Sicílii, ten ví, že letiště v Palermu nese jejich jména. Na dálnici A29 v místě, kde k atentátu došlo, je v obou jízdních směrech umístěn památník se jmény obětí.