Jaký je rozdíl mezi vztyčeným prostředníkem a gestem „V“, tedy ukazovákem a prostředníčkem? Takový dotaz může znít absurdně, ale ještě absurdněji vyzní odpověď: takřka žádný. Alespoň ve Společenství národů (Commonwealthu).
Symbol „V“ takto funguje celé 20. století, pokud prsty otočíte směrem k sobě a ukážete hřeb ruky. Pokud bychom pátrali hlouběji v historii, má toto gesto útočný význam a může znamenat i výzvu k souboji.
Poslední desetiletí se však vytrácí a vítězí nad ním klasické „V“ se složenými prsty ven. To nejvíc proslaví britský politik Winston Churchill (1874–1965), ale v minulém století ho používají hlavně Američané.
Od bojovného gesta se propracuje až k symbolu míru užívaném hnutí hippies. O tom, zda gesto existuje dřív, než ve 20. století, se vedou spory.
Legenda od Azincourtu
Na svátek svatého Kryšpína, 25. října 1415, se u francouzského Azincourtu v dnešním departementu Pas-de-Calais kropí pole krví. Angličané se tu střetnou s Francouzi v jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války. Británie slaví drtivé vítězství.
Podle legendy jsou angličtí lučištníci tak schopní, že platí za postrach. Stačí zdvihnout dva prsty, které nejvíc potřebují a nepříteli je jasné, kdo bude mít navrch. Pokud se je Francouzům podaří zajmout, ukazovák a prostředník jim useknou.
Zatímco bitva je skutečná, příběh lučištníků pravděpodobně ne. I přes to je vykládán jako začátek slavného symbolu „V“ jako vítězství.
