Alternativní a klasická medicína se vzájemně nevylučují a nedá se říct, že jedna je ta správná. Naopak by se měly vzájemně doplňovat.
O alternativní medicíně se vede mnoho debat, neboť má jak řadu příznivců, tak řadu odpůrců. Tato forma medicíny zahrnuje například doplňky stravy, speciální čaje, masážní terapie, magnetoterapii, duchovní léčbu nebo přípravky na bázi bylin.
Nejen léčba, ale i prevence
Klasická medicína slaví řadu úspěchů, ale také má své limity a nevýhody. Moderní léky často neléčí nemoc jako takovou, ale jen její příznaky, a zatímco jednu nemoc léčí, způsobují problémy jinde.
Alternativní medicína nijak nenarušuje postupy té západní, ale vytváří systém postupů, které směřují k uzdravení nebo udržení zdraví. Alternativní medicína je také velmi šetrná k organismu.
Rozdílný přístup k pacientovi
Hlavním rozdílem mezi tradiční medicínou a alternativní medicínou je přístup. Zatímco tradiční medicína se zabývá příznaky a problémy určité oblasti, alternativní medicína se zaměřuje na příčinu a prevenci, celkové zdraví a netradiční, často přírodní léčbu.
Důraz je kladen na posílení imunitního systému, aby se zabránilo onemocnění. Lékaři praktikující konvenční medicínu se při léčbě řídí přísnými pravidly stanovenými lékařskými či chirurgickými komorami. To často vede k unifikovanému přístupu ke všem pacientům.
Praktici alternativní medicíny naproti tomu léčí každého pacienta jako individuum a dělají to, co je podle jejich názoru nejlepší. Klasická medicína dává přednost tomu, aby pacienti byli pasivní a akceptovali léčbu bez příliš mnoha dotazů.
Alternativní medicína naopak preferuje a v mnoha případech skutečně vyžaduje, aby pacient převzal jak v prevenci, tak v léčbě aktivní účast.
Pacienti se obracejí k alternativní medicíně většinou tehdy, když jim medicína klasická není schopna nabídnout uspokojivou léčbu a když očekávají alespoň malou naději pro vyléčení.
Chybí vědecké studie
Do alternativní medicíny jsou zařazovány metody a postupy, jejichž účinnost nebyla úspěšně otestována vědeckými metodami, to ovšem nemusí nutně znamenat, že metoda je neúčinná, ale pouze to, že není ověřena metodami současné vědy.
Problém alternativní medicíny spočívá v jejím nevědeckém přístupu. Věda totiž znamená chodit po známých cestách a dosahovat tím standardních výsledků.
V alternativní medicíně se používají metody (vědecky) neověřené a dosahované výsledky jsou nezaručené, neboť mohou záviset kromě jiného na schopnostech a osobnosti terapeuta. Dobrý léčitel by měl znát meze svých schopností.
Musí být schopen zhodnotit zdravotní stav pacienta, a pokud nemoc přesahuje jeho možnosti, odeslat ho do péče klasického lékaře. Tradiční medicína je naproti tomu založena na výzkumu, laboratorních experimentech a testech.
Přestože se jedná o společensky přijatý přístup, nemusí být ten nejlepší přístup pro jednotlivce. Stále více tradičních lékařů proto přijímá alternativní medicínu jako jakýsi doplněk. Například mnoho tradičních lékařů praktikuje i akupunkturu. A mnoho velkých lékařských center nabízí doplňkové přístupy léčby.
Čas hraje roli v každé terapii
Tradiční čínská medicína již více jak čtyři tisíce let uzdravuje nemocné. Jako jediná medicína má tak dlouhou tradici a svými postupy otestovala největší vzorek světové populace.
Jedná se o čistě přírodní bylinnou medicínu, která na rozdíl od naší medicíny řeší příčiny nemocí, nikoli jen jejich následek. Mnohdy se k tradiční čínské medicíně obracíme, až když moderní medicína selže a nemáme jinou možnost. To je ale chyba.
Velmi důležité je přijít včas. Podle tradice je na jeden měsíc choroby potřeba dvou měsíců léčby.
Dělení alternativní medicíny
Existuje mnoho metod a oborů přírodní medicíny. Nejčastěji se využívá dělení podle způsobu léčení.
1. Metody založené na přírodních prostředcích a lécích (aromaterapie, fototerapie, hydroterapie, léčení teplem)
2. Metody manuální a manipulativní (chiropraxe, masáže)
3. Metody paranormální, jež předpokládají existenci nadpřirozených sil (bioenergetika, psychotronika, psychochirurgie)
4. Akupunktura
5. Homeopatie
6. Dietoterapie (makrobiotika, vitaminoterapie)
7. Fetišistické metody (léčba kameny nebo amulety)
8. Léčba vírou
9. Psychologické metody