Vytvořili kráter na kometě 9P/Tempel. Postávají na Venuši, Titanu, asteroidu Eros i kometě Čurjumov-Gerasimenko. V současnosti prozkoumávají Měsíc i Mars a dva z nich vstoupili do mezihvězdného prostoru. Nikoli lidé, to roboti dobývají vesmír.

Přesto do něj nepřestáváme posílat astronauty ve jménu „průzkumu“ a mise Apollo považujeme za vrchol vesmírného programu. Je na čase vyklidit pole?

Člověk? Problematický

Lidští výzkumníci dokáží provozovat ve vesmíru vědu, na kterou jsou roboti zatím krátcí. Oproti strojům člověk dokáže pozorovat měnící se podmínky kolem sebe a reagovat na ně pomocí inovativních řešení.

Automatické přístroje mohou být nanejvýš naprogramovány k vypořádání se s očekávanými problémy. Na druhou stranu lidé mají schopnost efektivně si poradit s nepředvídatelným. Mají ovšem zásadní nevýhodu – svou tělesnou schránku. Lidské tělo je křehká květinka.

Stačí o trochu více nebo méně radiace, teploty, tlaku, kyslíku, nebo akcelerace, a umírá.

Peníze až na prvním místě

Náklady na odlepení člověka od Země dosahují astronomických rozměrů. Každá z 138 misí amerického programu Space shuttle (1981-2011) stála v průměru 450 milionů dolarů.

„Na oběžnou dráhu dokázal kosmický raketoplán vynést až 23 000 kg nákladu a s 14 500 se vrátit zpátky.

Kdyby NASA naložila nákladový prostor konfetami, a každý kilogram konfet se zázračně změnil v kilogram zlata, mise by stále prodělávala 80 milionů dolarů,“ spočítal v roce 1999 fyzik Francis Slakey z Georgetown University.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) stála 150 miliard dolarů, program Apollo 1960-1973 dle organizace The Planetary Society dnešních 288 miliard dolarů.

Výhodný deal

Oproti tomu mise Cassini cestující k Saturnu stála 3,2 miliardy dolarů, vozítko Mars Curiosity 2,5 miliardy. Existují také metody průzkumu vesmíru, které se obejdou bez potřeby přicestovat na dotyčné místo.

Například Hubbleův vesmírný dalekohled odhalil o vesmíru možná víc než jakýkoliv jiný vědecký instrument. NASA přesto stál jen asi 14 miliard dolarů.

Dva základní cíle vesmírného programu se navíc obejdou zcela bez osobní přítomnosti lidí: Monitoring naší planety provádí neúnavná legie satelitů, a sběr informací o sluneční soustavě i vesmíru za ní je zase doménou robotických sond a teleskopů.

„Pokud by objevitelé Lewis a Clark žili dnes, netrávili by své dny utahováním šroubů na vesmírné stanici, seděli by v řídícím středisku,“ napsal Slakey.

Objevování v krvi

Je zřejmé, že pokud by lidstvo zajímalo výhradně vědecké užití vesmíru, rádo by jej přenechalo automatickým strojům. Vesmírný výzkum je ale stejnou měrou racionální jako emocionální.

Proto MarsOne, (zkrachovalá) organizace s cílem založit lidskou základnu na Marsu, evidovala dobrovolníky navzdory tomu, že plánovala pouze jednosměrnou cestu.

Jednou z hlavních motivací zůstává, že zkoumání tajů kosmu je tak obtížné. Vesmír je nepředstavitelně drsné prostředí, jaké nemá na Zemi obdoby. Touha přivést k životu zdánlivě nemožné, a být u toho, když k tomu dojde, je velice lidská vlastnost.

A jak také dodává výzkumník Anders Sandberg z Future of Humanity Institute (FHI) na Universitě v Oxfordu:

„Vesmír jako futuristická říše plná exotických planet a – možná – mimozemským životem a inteligencí nahradil v mnoha ohledech naši víru v nadpřirozené krajiny a bohy.“