Zklamání. I tak se dají popsat pocity Francouzů, když Rakousko prohraje v roce 1866 válku s Pruskem. Mnohem raději by byli, kdyby válečné štěstí stálo při Vídni. Pruské vítězství a rychlé uzavření míru mezi oběma zeměmi považují za vlastní selhání.
Francouzský císař Napoleon III. (1808–1873) chtěl v tomto sporu hrát prostředníka. Počítal s tím, že si za tuto pomoc řekne o území ležící na levém břehu Rýna.
„Za Belgii a Lucembursko (jejich území) budeme souhlasit s připojením jihoněmeckých států k Severoněmeckému spolku (vznikl po prusko-rakouské válce roku 1866 – pozn. red.),“ hlásá tehdy císař. Jenže neuspěje.
Proto se následně pokouší vytvořit spojenectví s Rakouskem a Itálií, a to s jediným cílem – zkrotit mocenskou sílu Pruska. I v tomto případě však vyjde naprázdno.
Kdo usedne na španělský trůn?
Neustálé dohady mají jediný výsledek: napětí mezi Francií a Pruskem roste. Pruský kancléř Otto von Bismarck (1815–1898) si však mne ruce. Taková situace mu totiž vyhovuje.
Vlastně jen čeká na ten nejvhodnější okamžik, kdy bude moci zatáhnout Francii do války, protože sám nechce vypadat jako agresor.
Nebude to trvat dlouho… V roce 1868 svrhnou španělští povstalci královnu Isabelu II. (1830–1904) a na její místo nastoupí jako regent generál Francisco Serrano y Domínguez (1810–1885).
Evropské dvory mají rázem co řešit – debatují o novém kandidátovi na španělský trůn.
Zatímco Napoleon III. by na něm rád viděl portugalského prince Ferdinanda II. (1816–1885), Bismarck se kloní na stranu prince Leopolda Hohenzollernského (1835–1905).
Kancléř s ním uzavře tajnou dohodu, jejíž detaily brzy prosáknou na veřejnost. A Francouzi můžou puknout vzteky.
Ministr zahraničí vyhrožuje
„Hohenzollernové za Rýnem, Hohenzollernové za Pyrenejemi! Francie je obklíčena!“ líčí s obavami francouzský tisk, co bude následovat, když Leopold uspěje. Bismarck je z takového vývoje nadšený, zato Francouzi ztrácejí hlavu.
Naše země „bez váhání začne válku proti té mocnosti, která by se pokoušela vzkřísit říši Karla V. (španělského panovníka z první poloviny 16. století, který díky kolonizaci Ameriky vládl říši, nad níž Slunce nezapadalo – pozn. redakce),“ vyhrožuje 6. července 1870 v parlamentu francouzský ministr zahraničí, vévoda Agénor de Gramont (1819–1880). Konflikt s Pruskem už je doslova na spadnutí.