Princ Waleský s hlavou nahrbenou nad papírem kreslí podle předlohy. Musí.

Jeho otec totiž zastává názor, že člověk je dostatečně vzdělaný jedině tehdy, když umí kreslit. Václav Hollar cítí před svým vznešeným žákem rozpaky. Teprve když se ponoří do práce, zapomene, koho má před sebou.  

Talentovaného rytce Václava Hollara (1607–1677) v pobělohorských Čechách nic neudrží. S doporučujícím dopisem od belgického rytce Aegidia Sadelera (asi 1570–1629) vyráží za hranice.

Když si ve Frankfurtu nad Mohanem přečte pochvalný dopis mědirytec Mathias Merian (1593–1650), uznale pokývne hlavou. Šikovného mladíka ve své dílně může potřebovat. Václav se brzy vyrovná svému mistrovi. Nechce se mu ale zůstat na jednom místě.

Po zhruba roce učení u Meriana ho touha po dalších zkušenostech zavede do Štrasburku. Později, v roce 1633 zamíří do Kolína nad Rýnem. Jeho dokonalé grafické listy zde po zásluze budí pozornost. Všimne si jich i anglický lord Thomas Howard Arundel (1586–1646).

Diplomat nabídne Hollarovi svoje ochranná křídla. „Cestujte se mnou po Evropě,“ vyzve schopného grafika. Václav se chopí příležitosti. V lednu roku 1637 odplouvá do Anglie jako lordův doprovod. Usazuje se v jeho londýnském domě.  

Jak rozzuřit panovníka 

Howard ale má se svým oblíbencem ještě smělejší plány. Rád by, aby se nadaný Čech prosadil i na dvoře anglického krále Karla I. Stuarta (1600–1649). Jenže entrée v královském paláci se příliš nepovede.

Na svoji první grafiku vytvořenou v Anglii si jako předlohu vybere básníka Johna Miltona (1608–1674).

Na tom by nebylo nic špatného nebýt jedné maličkosti – Milton patří do skupiny puritánů, tedy republikánských odpůrců vládnoucí dynastie Stuartovců. „Neuvěřitelné,“ rozčiluje se král, když si prohlédne dílo. Ačkoli je sám znalcem umění a kvality grafického listu dokáže ocenit, teď se zdá, že všechny šance talentovaného Čecha shořely na politicky nevhodném tématu.  

Inkasuje za hodinu práce  

Špatný výběr tématu ke zpracování ale není jediným Hollarovým problémem. Na královském dvoře totiž pracuje i vlámský malíř Anthony van Dyck (1599–1641). Přestože tu má téměř neotřesitelné postavení, bojí se konkurence.

Co kdyby se ten přivandrovalec vetřel se do královy přízně? Už tehdy totiž je Hollar v Londýně velice proslulým a vyhledávaným rytcem, který nepracuje jenom pro Arundela.

Zakázky získává i od prodejců grafik, kteří vždycky najdou dost zájemců ochotných zaplatit jeho rytiny. Překvapivě ale není placen za dílo, nýbrž hodinově. Za hodinu práce dostane čtyři pence. Na jeho stole proto vždy stojí přesýpací hodiny, jimiž si měří čas.  

Velkému malíři se nezavděčí  

Dyck ale má strach, že by ho cizinec ze středu Evropy mohl nahradit na královském dvoře, a tak jeho díla kritizuje, kudy chodí. Hollar totiž dostává za úkol vytvářet z malířových obrazů grafické listy.

Nikdy se ale zadavateli nezavděčí. Dyck považuje jeho dílo málokdy za dostatečně kvalitní. Přitom „jeho (Hollarovo) oko hledalo v obrazech kreslířské základy, prvotní principy výtvarně umělecké.

Transkripce malby v grafiku nebyla mu pouhým přeložením do jiného tónu.

Bylo to, jakoby se měl smyčcový koncert přednésti na cembalu…,“ líčí historik umění Johannes Urzidil (1896–1970). Neprůbojný Hollar ale nemá šanci připravit světáckého Van Dycka o jeho výsostné postavení. Navíc rytce tehdy považují spíše za řemeslníky, než skutečné umělce.  

Lekce pro prince 

Naštěstí se podaří zlomit počáteční nedůvěru krále Karla I. Stuarta vůči Hollarovi. Talentovaného grafika nakonec uvítá na svém dvoře. Přijme ho, aby učil kreslit jeho syna, budoucího krále Karla II. (1630–1685).

Nikdo ale dodnes netuší, jak lekce výuky probíhaly. Jediným dokladem, že se skutečně konaly, je deník s princovým znakem, dnes exponát v Britském muzeu. Obsahuje kresby a předlohy – ty jsou Hollarovým dílem.

Chvilky, kdy se princ společně s českým grafikem ohýbají nad stolem, a Hollar opravuje budoucímu králi kreslířské chyby, ale utečou jako voda. Události bohužel mezitím získávají rychlý spád. Roku 1642 vypukne v Anglii občanská válka.

Spousta lidí, kteří byli ve spojení s královskou rodinou, raději utíká. Grafik se ale rozhodne jinak. Nechá se naverbovat do královského vojska. Brzy je ale zajat, a nakonec se spasí útěkem do Evropy.