Ve středověku se lidé v Čechách mají dobře, s výjimkou dob válek a hladomorů. V jídle nouzí netrpí. Dokonce i chudina má na jídelníčku zelí či hrách nebo kroupy, občas i sýry, polévku, mléko a maso.
Zkrátka nepřijdou ani vězni, kteří se dostanou do žaláře za méně závažné delikty, například kvůli dluhům. Mají nárok na chleba, necelé dva litry piva a také dvě teplá jídla za den.
Obvykle odsouzencům servírují k obědu hrách společně s kusem masa, při večeři potom hrách vymění za zelí a opět doplní masem.
Jí se dvakrát denně
Blíží se desátá hodina, když hospodyně svolává stolovníky k obědu. Na stole se ocitne velký hrnec polévky zvané odvářka. Hospodyně z něj poctivě rozděluje do talířů jednotlivé porce. Jenže to zdaleka není všechno.
Čeká je ještě miska vařeného hrachu posypaného nasekanou dobromyslí a omaštěného slaninou. Na závěr všichni zhltnou pořádný krajíc chleba a kus pečeně. Musí se dobře nakrmit, protože dalšího jídla se dočkají až pozdě odpoledne mezi čtvrtou a šestou hodinou.
Jí se totiž pouze dvakrát denně. Snídaně se objevuje až ve Francii v době vlády krále Ludvíka XIV. (1638–1715) a odsud se šíří dál Evropou.
Dvorská čeleď se má nejlépe
Ve středověku a na začátku novověku si selská a tovaryšská chasa nežije špatně.
„V řádu mlynářských tovaryšů z roku 1601 stojí, že má mlynář dávat zaměstnancům k obědu i k večeři vždy po třech jídlech – polévku, vaření s kusem masa a kus chleba,“ potvrzuje současná česká historička Magdalena Beranová.
Ještě lépe než zaměstnanci sedláků a řemeslníků se ale má dvorská čeleď, ta dostane dokonce čtyři chody! Jedním z nich je maso, například hovězí dršťky nebo volské hlavy.
Typický český jídelníček tvoří od středověku až do třicetileté války (1618–1648) hlavně chléb, luštěniny, tedy hrách a kroupy, ryby, různé obilné kaše, ovoce a pivo.
Národ živí chléb, pivo a maso
„Pro měšťany v 15. – 16. století se za skromné a přiměřené považovalo takovéto jídlo: jedno jídlo vařené, jedno pečené se salátem, pak ještě jedno jídlo, posléze sýr nebo moučník,“ píše Beranová.
Svým hostům pražské hospody většinou nabízely na jídelníčku polévku, okořeněné maso z polévky, slepici s kořením, masové pečeně, hrách a také sýr. Prostí lidé větší výběr nevyžadují.
„Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest a o lahůdky, pernatou zvěř mnoho nestojí,“ říká zpráva z roku 1605 sepsaná pro habsburského císaře Rudolfa II. (1552–1612).