„Tu stojí Kolos, vysoký sedmdesát loket, vytvořený k podobě boha Hélia (ztělesnění Slunce v řecké mytologii – pozn. red.),“ popisuje židovský filozof Filón pomníkna řeckém ostrově Rhodos. Skvost zaslouženě budí úžas.

Památník ulil Chárés z Lindu v letech 304 – 292 př. n. l. „Umělec vynaložil na své dílo tolik mědi, že k jeho odlití nestačily všechny zásoby a musely pomoci měděné doly z celého světa,“ líčí židovský filozof Filón (15/20 př. n. l – 50 n.

l.) nadšeně. Podle dobových svědectví socha měřila 30 – 35 metrů a zlomila se v kolenou při jednom ze zemětřesení v letech 223, 225 a 227 př. n. l.

Císařův triumf

Právě ji chce trumfnout římský císař Nero (37 – 68 n. l.). Od řeckého sochaře Zenodora si nechává postavit více než třicetimetrové monstrum z bronzu. Umisťuje ho vedle vchodu do svého paláce na římském Via Appia.

Velká sloupová síň tu odděluje jeho soukromou rezidenci od zbytku města. „Uděláte mu moji hlavu,“ přikazuje sochaři. Ten se neodváží odporovat.

„Ve vstupní hale domu byla umístěna 120 stop (téměř 36 metrů) vysoká kolosální socha s portrétem Nerona,“ popisuje artefakt římský polyhistor Suetonius (asi 75 – 130/140 n. l.). Filozof Plinius starší (23 – 79 n.

l.) ale nemá tak velké oči a tvrdí, že socha měří „jen“ 106,5 stop (30,3 metrů).

Bronz unese 24 slonů

Když Nera na trůně v roce 68 n. l. vystřídá Vespasián (9 – 79 n. l.), sochu sice nezničí, ale nařídí: „Vyměňte jí za hlavu starořímského boha slunce Sol i se svatozáří.“ Císař Hadrián (76 – 138 n. l.) zase kolem roku 128 n. l.

chce sochu od paláce přesunout k nové zábavní aréně – koloseu, aby měl prostor na stavbu Venušina chrámu. Hladký průběh akce dostává na starosti architekt Decrianus († 130 n. l.) a do přemístění zapojí i zvířecí síly, celkem 24 slonů.

Strážce hroutící se říše

Další výměnu hlavy, tentokrát pro změnu za svoji, zařídí císař Commodus (161 – 192 n. l.).

Ten se pyšní tělesnou zdatností, filozofováním pohrdá a trpí utkvělou představou, že je převtělením mytického řeckého siláka Herkula a nechává se tak zobrazovat. Ve 4. století n. l. k pomníku proudí davy Římanů.

Myslí si, že zvládne ochránit nezadržitelně se hroutící slávu impéria. Lidé u obra, kterému věnuje poslední zmínku o existenci iluminovaný rukopis Chronografie z roku 354 n. l., nadšeně přísahají věrnost svému státu.

Definitivní zkázu mu přinese obléhání města Vizigóty roku 410 n. l.