„Toužím po Jičínu,“ píše Albrechtoví z Valdštejna jeho manželka Isabella Kateřina z Harrachu během svého pobytu v Novém Zámku u České Lípy roku 1630. Její choť okamžitě jedná.

Honí stavitele, aby si prací na jičínském zámku pospíšili a jeho paní brzy měla kde hlavu složit.

Pokladna římského císaře Ferdinanda II. (1578–1637) je na počátku  roku 1621 prázdná, čehož dovedně využívá jeho vojevůdce Albrecht z Valdštejna (1583–1634).

„Přijmu konfiskáty do zástavy jako odměnu za své služby,“ naznačuje opatrně císaři. Ferdinand II. na to slyší. Splácet dluhy nemá z čeho a zastavit majetek zkonfiskovaný stavovským rebelům vypadá jako nejjednodušší řešení, jak přijít k penězům.

Valdštejn proto získává jičínské panství 23. března 1621 do zástavy. O necelé dva roky později už se 17. února 1623 stává jeho vlastníkem. Za jakou cenu?

Obětuje poklad v podobě stříbrného nádobí údajně v ceně asi 50 tisíc zlatých a deset tisíc zlatých v hotovosti.

Ubytování pro celý dvůr

Valdštejn na nic nečeká a už v listině z 16. října 1624 se zmiňuje, že má zájem „nejen samo město rozšířit a obehnat ho hradbami, ale vystavět tam také zámek nebo hrad.“  Ve vnitřní části Jičína mají vzniknout stovky nových kamenných domů, na periférii 360 dalších.

Do práce zapojí na 500 dělníků. Chystá se nové dláždění ulic, vodovod, městská jatka, lázně, dílny, mincovna. A zapotřebí bude reprezentativní prostor pro samotného majitele, vždyť jeho rozsáhlý dvůr tvoří 800 lidí a 1000 koní!

Zatímco v Evropě zuří třicetiletá válka (1618–1648) a vojáci drancují vesnice i města, v Jičíně se začíná stavět.

Bez kamen to nepůjde

Vzniká jezuitská kolej, kde se učí od 3. listopadu 1623 a už na konci prvního roku má jezuitské gymnázium 282 žáků. Chce zde založit i univerzitu. Snaží se zde i o vytvoření arcibiskupství, ale to se nepovede.

Nechává si vybudovat i rezidence po vzoru vily palazzo Farnese v Římě. Zhotovuje ho italský architekt Giovanni Pieroni (1586–1654). Nechybí zde lodžie, prostory pro návštěvy, trezor, archiv a samozřejmě rozsáhlý apartmán pro majitele.

„Počtem místností oficiální části se ale tento návrh podobal císařskému apartmánu na vídeňském Hofburgu…“ uvádí čeští historici Barbora Klipcová a Petr Uličný. „Vybavte všechny místnosti kamny,“ přikazuje Pieronimu Valdštejn.

„Není to nebezpečné?“ namítá architekt. „Ve slunné Itálii kamna nepotřebujete, ale u nás bychom bez nich v zimě umrzli,“ prohlásí vojevůdce. Stavba je složitá a na jejím konci dojde k hádce kvůli její kvalitě

Hádka kvůli kvalitě

„Nejen samotná stará, ale zvláště nová budova dostávají velké trhliny a praskliny,“ zjišťuje Valdštejn. Rozzuří se. „Jak to, že jste věci lépe neřídil a tomu všemu včas nepředešel?,“ vytýká staviteli Nicolovi Sebregondimu (1585–1652).

Stavitel se brání s tím, že „předchůdce Spezza dal ze sklepů vyvézt hlínu o 1-1,5 lokte pod základy,“ a to bylo třeba napravit. A trhliny jsou prý jenom na příčkách v podkroví.

Další pokračování stavby ale přetrhne zimní den 25. února 1634. V Pachelbelovském domě v Chebu dojde k tragédii. Setník Walter  Deveroux (†1640) zavraždí Albrechta z Valdštejna. Po smrti majitele panství stavební ruch v Jičíně utichá.

Rodině je majetek zkonfiskován. Krásu Valdštejnova jičínského sídla postupně setře čas.