I v přítmí je vidět, jak se tvář udýchaného muže leskne potem a je stažená napětím. „Maranzano tě chce odkrouhnout, Lucky. Bál jsem se, že ti to nestihnu říct.“ Jeho přítel se klidně opře do křesla. „To se mu nepodaří. Budu rychlejší. Je čas jednat!“

I dějiny mafie mají své celebrity.

Jednou z nich je zcela nepochybně rodák ze Sicílie, který je právem považován za jednoho z nejmocnějších mužů v historii organizovaného zločinu a člověka, který se zásadním způsobem podílel na vytvoření nové struktury americké mafie.

Významně tím ovlivní způsob, jakým v zámoří tato organizace dosud funguje a pro svou pomoc při vylodění spojenců na Sicílii během 2.světové války je mnohými lidmi dodnes považován za hrdinu.

Předurčen ke zločinu

Narodí se jako Salvatore Lucania (1897-1962) v sicilském městě Lercara Friddi. Jeho rodiče se rozhodnou jako spousta dalších krajanů hledat lepší život v zámoří a v roce 1907 se usadí v New Yorku.

Salvatore se už od dětství projevuje jako spratek, který terorizuje ostatní děti. Jako teenager se dokonce dostane do polepšovny, ale ani to nezabrání jeho nevyhnutelné cestě směrem ke kariéře mafiána. Založí si dokonce vlastní gang.

Nabízí ochranu židovským chlapcům za 10 centů týdně. Pokud nemají zájem, souhlas z nich vytluče.

V té době se seznamuje i s důležitými společníky, se kterými pak spolupracuje po velkou část svého života.

Jsou to Meyer Lansky (1902-1983) a Benjamin „Bugsy“ Siegel (1906-1947) a stanou se těžkými kalibry italsko-americké mafie.

I když má Salvatore svůj vlastní gang, spolupracuje i s gangem s názvem Five Points, kde začíná v mladých letech například i další významná osobnost tehdejší americké mafie, Al Capone (1899-1947).

Brzy mu do života vstupuje i vlivný gangster Arnold Rothstein (1882-1928), který má  na způsob myšlení budoucího mafiánského bosse obrovský vliv. Všímá si jeho talentu a zaučuje proto rodilého Siciliána tak, jak nejlépe umí.

Ten se angažuje v ilegální distribuci alkoholu během prohibice. Jeho společníky jsou v té době také budoucí bossové Vito Genovese (1897-1969) a Frank Costello (1891-1973). Salvatore Lucania si také změní jméno na Charles Luciano.

Důležitý je talent!

Neohrožené kšefty s lihovinami, zejména skotskou a kanadskou whisky a karibským rumem a také účast na provozování ilegálních heren a nevěstinců přinášejí v té doby Luckymu příjem 12 milionů dolarů ročně.

Jejich obrovská část však směřuje ve formě úplatků politikům a policejním složkám a jemu tak zůstávají zhruba 4 miliony dolarů čistého příjmu. V roce 1928 je zastřelen Luckyho mentor Arnold Rothstein a v životě nadějného mafiána přichází zcela nová etapa.

Hned na jejím počátku se odehraje událost, která se považuje za jedno z vysvětlení vzniku přezdívky „Lucky“ ( „Štístko“ ). Tři muži ho v říjnu 1929 přinutí nastoupit do limuzíny, kde ho po brutálním výprasku pobodají a těžce zraněného vyhodí na pláži.

Právě po tomto útoku mu zůstává na tváři jizva a trvale poškozené pravé oko, ale zůstává jako zázrakem naživu. Touto epizodou se díky zprávám v tisku Lucky Luciano stává veřejně známou osobou.

Jiná verze říká, že přezdívka vznikla špatnou výslovností jeho původního příjmení Lucania a další přičítá její původ Charlieho štěstí při sázení na dostizích. Ať už je původ přezdívky jakýkoliv, šťastlivcem rozhodně byl.

Dařilo se mu jako málokomu a brzy si ho jako pravou ruku vybere boss Guiseppe Masseria (1886-1931). Ten zastává názor, že do mafie nepatří nikdo, kdo nemá sicilský nebo italský původ.

Lucky nesouhlasí a tvrdí, že pokud bude mafie vydělávat peníze, je úplně jedno, odkud její členové pocházejí. Důležitý je podle něj jedině talent. Pro obchod i špinavé hry.

Bere věci do svých rukou

On sám je toho důkazem. Během tzv. Castellamarské války na přelomu 20. a 30. let 20. století mezi Luckyho šéfem Masseriou a hlavou konkurenční mafiánské rodiny Salvatore Maranzanem (1886-1931) se přidá ke druhé straně.

Maranzano slibuje Luckymu velkou kariéru. Ostatně není sám, kdo mění strany, je to v té době poměrně běžná věc. Válka mezi znepřátelenými klany přinese desítky mrtvých, ale  nakonec i smrt obou bossů.

První je zabit Masseria. Maranzano ale vycítí Luckyho obrovskou ctižádost po ovládnutí celého podsvětí a větří nebezpečí. Nařizuje ho odstranit. Ten dostává varování od jednoho z kompliců a vezme vše do svých rukou.

Mrtvý je Maranzano a Lucky Luciano se dostává do čela newyorské mafie. Tehdy se snaží docílit realizace své myšlenky na změny v dosavadním fungování americké mafie.

Zruší pozici Capo di Tutti Capi ( Šéf všech šéfů ), umožní vstup do organizace i dalším národnostem a vytvoří spolek s názvem „The Commission“ (Komise), který rozděluje mafiánským rodinám území a rozhoduje o řešení neshod.

Štěstí se ale v jednu chvíli unaví i u něj a v roce 1936 je zatčen a navzdory úplatkům odsouzen ke 30 až 50 letům vězení za kuplířství.

Pomůžu vám vyhrát válku!

Trvá přes šest let, než se štěstí znovu vrátí a Lucky Luciano je v kriminále osloven americkým námořnictvem, které připravuje vylodění na Sicílii.

Nikdo nemohl mít lepší informace o veškerém dění na Sicílii a v Itálii, než tamní mafie a kdo jiný na ni může mít lepší kontakty, než právě Lucky.

A tak se mafiánský boss podílí z vězení na přípravách spojenecké invaze.

Mnoho lidí ho tak dodnes považuje za osobu, která se významně zasloužila o úspěch spojeneckého vylodění na Sicílii v roce 1943 a tím i na dalším průběhu 2. světové války, vedoucí k porážce nacistického Německa a ušetření mnoha lidských životů.

Nic ale není zadarmo. Za tuto pomoc smí z vězení dohlížet na aktivity mafie  a jeho životní podmínky rozhodně nejsou ukrutné.

Rok po skončení války je propuštěn z vězení, ale další pobyt na území Spojených států je mu zapovězen.

Odcestuje do Itálie, odkud se za několik měsíců tajně vydává na Kubu, aby se setkal se zástupci hlavních zločineckých rodin Ameriky, mohl lépe kontrolovat operace mafie na území Spojených států a později se tam možná i vrátit.

Když se americká vláda dozvídá, že je Lucky Luciano na Kubě, pohrozí ostrovnímu státu zablokováním dodávek léčiv a tak je stárnoucí boss v roce 1947 deportován zpět do Itálie.

Zpátky do New Yorku až po smrti

Během 50. let minulého století vytváří tzv. Francouzskou spojku. Pomocí této organizace se pašuje opium z Turecka do Francie a zde se z něj vyrábí kvalitní heroin. Ten dále putuje do Ameriky.

V roce 1962 se Charles „Lucky“ Luciano rozhodne prodat svůj životní příběh americkým filmařům. Vyráží na letiště v Neapoli na schůzku s americkým producentem Martinem Goschem (1911-1973).

Zde je však zasažen těžkým srdečním infarktem a na místě umírá. Spekuluje se, že za jeho smrtí mohla stát sama mafie, která si nepřála zveřejnění jeho příběhu a tím i možné odhalení spousty tajných informací a proto ho otrávila, nikdy to však není prokázáno.

I když za svého života už nesměl nikdy vstoupit na území Spojených států, americká vláda umožní jeho pohřeb a tak jedna z nejslavnějších hlav americké mafie odpočívá na St. John’s Cemetery v New Yorku.