Na kontě má několik tisíc básní, stovky povídek a šest románů. Jeho jméno je synonymem kontroverze, která je po celé generace spouštěčem vášnivých debat. Šokuje i pohoršuje, a to jen díky tomu, že mluví pravdu. Někteří ho oslavují, jiní ho odsuzují pro jeho vulgárnost…

Na svět přichází v německém Andernachu jako Heinrich Karl Bukowski (1920–1994). V osmi letech se s rodiči stěhuje do slunného Los Angeles v Kalifornii, kde si začne říkat Charles a stráví zde většinu života.

V dětství to mezi svými vrstevníky nemá jednoduché – chlapci ho pro jeho německý původ šikanují a dívky jím kvůli špatné pleti opovrhují. Růžové to nemá ani doma, otec zastává tvrdou disciplínu a pro ránu nejde daleko. Matka nemá dost odvahy, aby se ho zastala.

Dobrý sluha, zlý pán

Zlomový životní okamžik ho čeká ve 13 letech. „Bylo to kouzelné. Proč mi o tom nikdo neřekl?“ popisuje později svou první zkušenost s alkoholem.

Právě ten se totiž stane jeho múzou, poháněčem a věrným přítelem, který dokáže alespoň částečně utlumit denní zoufalství. A Bukowski se stane chronickým alkoholikem.

Roku 1939 nastupuje na univerzitu Los Angeles City College, studium umění, literatury a žurnalistiky tu ale po dvou letech přeruší. S příchodem 2. světové války se stěhuje do New Yorku, v hlavě má sen stát se spisovatelem.

Jeden velký flám

Kromě vydání pár krátkých povídek se mu však nedaří prorazit, psací stroj proto odloží stranou a vydává se na dlouhou cestu za poznáním sebe sama.

Ta je plná rvaček, toulání, nezřízeného pití, střídání žen a podřadných zaměstnání – sám Bukowski ji označí za „10letý flám“. Přesto je pro jeho literární tvorbu zcela zásadní.

Stane se totiž základním kamenem jeho pozdějších částečně autobiografických děl, kterými si získá celý svět. Od života dostává Bukowski druhou šanci v roce 1955, kdy zvítězí ve smrtelném boji s prasklým žaludečním vředem. S nadměrným pitím ale i přes nepřestane.

Zrození dvojníka

Opět bere do ruky tužku v Los Angeles a na okraje novin začíná psát básně. Svou první sbírku poezie Květ, pěst a zvířecí nářek vydává roku 1960 a od té doby sype z rukávu další a další.

Zároveň získává práci poštovního doručovatele, u které vydrží skoro 10 let, než mu nakladatelství Black Sparrow Press nabídne pozici spisovatele na plný úvazek.

To už dokončuje svůj první román Poštovní úřad (1971), jehož hlavní hrdina a zároveň autorovo alter-ego Henry Chinaski humorně popisuje svůj úděl na poště a poměry, které tam vládnou.

Slavný starý prasák

Týden co týden Bukowski navíc píše pro undergroundové noviny Open City sloupek s názvem Zápisky starého prasáka, kterým si získá celé město a vydá ho i knižně (1969).

Po publikaci dalších Chinaskiho eskapád v románech Faktótum (1975) a Ženy (1978) odjíždí do Evropy, kde je o poznání populárnější než v USA. Ve Francii se stane přes noc slavným poté, co svým oprsklým chováním urazí moderátora v přímém přenosu.

Koncem 70. let už definitivně opouští svět chudých a užívá si světla reflektorů plnými doušky.

Prohraný boj

V následující dekádě dokonce napíše scénář k filmu Štamgast (1987), ve kterém si střihne miniaturní roli. Na jaře roku 1993 Bukowski onemocní leukémií, která se mu v následujícím roce stane osudnou.

Těsně před tím stihne napsat svůj poslední a kritiky nejvychvalovanější román Škvár (1994), ve kterém se s pomocí svého typicky kousavého humoru zabývá smrtelností.

Díky drsnému, prostému a upřímnému vypravěčskému stylu si Bukowski dodnes získává srdce čtenářů po celém světě.