Ukázat nádherný život v nacistické říši, o to se už na podzim roku 1940 snaží trojice českých novinářů – přisluhovačů Hitlerova režimu. Vždyť je tam pozval sám ministra propagandy! Karel Lažnovský, Vladimír Krychtálek, Rudolf Procházka.

Doplňuje je malíř Jan Uprka (1900–1975).  Ten se dokonce později krátce po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 neváhá nabídnout osobně Adolfu Hitlerovi jako dobrovolník do boje.

„Tato velká říše je také naší, tento svět s hranicemi sta kilometrů od sebe vzdálenými bude také naším světem,“ snaží se vlichotit Němcům Karel Lažnovský (1906–1941) v Českém slově. Ovšem to mu nestačí.

„Buďme dobrými Čechy a budeme žít krásným životem v té nové velké Evropě,“ pokračuje podle Goebbelsova vzoru. A když dodá, že „příště pojedeme do svého Hamburku,“ už je všem jasné, že myšlenku zářné budoucnosti Čechů v Hitlerově říši přijal za svou.

Oslava mrtvých nacistů

Ve stejném duchu pokračuje i další nacistický nohsled Vladimír Krychtálek (1903–1947), který pod titulkem „Pro nějaké Čechy si kazit zábavu nebudeme“ vylíčí v deníku Venkov své dojmy z návštěvy Mnichova.

„Na každém kroku v Mnichově připomíná se vám strana, hnutí, její boje, její úspěchy a konečně Vůdce tohoto hnutí. V Mnichově tehdejší režim prolil krev mučedníků strany,“ popisuje sugestivně.

„Byli jsme upřímně dojati, když stařeček, přidělený nám jako průvodce, na místě, kde tato krev tekla, vztáhl ruku a řekl:

Zde se vzdává německý pozdrav!“ Hroby mučedníků strany (jde o pohřebiště 16 obětí Hitlerova puče z roku 1923 – pozn. red.) podle něj prý tvoří samotný střed města a těmto mrtvým je údajně třeba vzdávat hold jako hrdinům.

Spolupráci si pojistí

Novinář Vladimír Krychtálek z Venkova si svoji další kariéru v područí nacistického Německa pojistí již 17. března 1939, pouhé dva dny po vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Tehdy jako zástupce přípravného výboru Národního svazu českých novinářů ubezpečí tiskového přidělence říšského vyslanectví, že český tisk je naprosto loajální vůči Německu.

Díky tomu se stává 15. května téhož roku šéfredaktorem deníku Večer, který patří pod agrární stranu.

Až do konce války napíše na 300 propagandistických textů, v nichž vystupuje proti Edvardu Benešovi (1884–1948) a jeho exilové vládě, proti Židům nebo obhajuje spolupráci s Němci v různých oblastech.

Za svoji činnost je 14. května 1945 zatčen, uvězněn a v dubnu o dva roky později také popraven.