„Je spolčený s ďáblem,“ míní někteří současníci Niccola Paganiniho, kteří geniálního italského houslistu viděli hrát na jeho nástroj. V technice se mu nevyrovná nikdo, a proto vznikají o jeho hře nejrůznější historky.

Prý třeba při koncertě přetrhl tři struny a nakonec skladbu dohrál jen na struně G.

Mistrovství italského hudebného virtuosa Niccola Paganiniho (1782–1840) je ale výsledkem dřiny už od dětství, kdy cvičil na housle i sedm hodin denně. Trpí nemocí, která mu ale paradoxně pomáhá při hře na housle.

Jedná se o Marfanův syndrom, genetickou poruchu vyznačující se vysokou postavou, dlouhými a tenkými končetinami a dlouhými a tenkými prsty.

Choroba vysvětluje Niccolův zvláštní vzhled a také schopnost obrovsky roztáhnout ruku, což využívá na svých hudebních vystoupeních.

Nakazí se při milostných hrách

Přestože není žádný krasavec, ženy ho doslova pronásledují. Prožívá spoustu aférek s ženami s vyšších kruhů a při jedné z milostných eskapád se také nakazí syfilidou.

V 19. století se tato choroba stále ještě léčí jedině podáváním rtuťových mastí, které sice dokážou zlepšit kožní projevy nemoci, ale při dlouhodobém užívání působí jako jed. Následky nemoci se po letech samozřejmě projeví.

Umírá na vnitřní krvácení

V roce 1836 prožije finanční krach a jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje. Biskup z Nice k němu v květnu 1840 pošle faráře kvůli poslednímu pomazání. „Je to předčasné,“ odmítne houslista. Uplyne ale sotva týden a Paganiniho postihne vnitřní krvácení.

Umírá 27. května 1840 v pět hodin odpoledne ve francouzské Nice a kněz už přijít nestihne.

Pohřbu se dočká po 36 letech

Kvůli jeho údajnému spojení s ďáblem ho ovšem církev odmítá pohřbít na katolickém hřbitově. Jeho pozůstalým bohužel nepomůže ani odvolání k papeži. Uložení k poslednímu odpočinku se proto slavný umělec dočká až v roce 1876 v Parmě.