Pražská hudbymilovná šlechta v dubnu 1808 volá po založení vlastní konzervatoře. Nová škola, jedna z nejstarších svého druhu v Evropě, ale získává střechu nad hlavou až na podzim roku 1811. Usazuje se přitom v klášteře sv.

Jiljí na Starém Městě pražském. Město se stává mekkou hudbu, kde zanedlouho vystoupí rakousko-uherský klavírní génius.

V životě bouřliváckého fenomenálního klavíristy Ference Liszta (1811–1886) překvapivě najdeme i několik českých stop. Ředitel pařížské konzervatoře totiž v roce 1823 odmítá, aby u něj 12letý génius Ferenc Liszt studoval.

Otec tedy talentovanému chlapci zajišťuje soukromé učitele. Mezi nimi vyniká i dnes už zapomenutý Čech Antonín Rejcha (1770–1836).

Magický účinek

Do Čech se Liszt vydává v roce 1840. V březnu toho roku poprvé koncertuje v Praze a v hledišti tehdy sedí i 16letý student gymnázia Bedřich Smetana. Je z jeho fantastické hudby tak nadšený, že po skladatelově odjezdu přerušuje studium a věnuje se už jenom hudbě.

I kritika na Ference pěje po jeho šesti koncertech jenom chválu.

Smetanovi nepůjčí

Další návštěvu Prahy podnikne o šest let později a je znát, že oslovily české dějiny. V roce 1846 totiž představí svoji skladbu Husitská píseň. Se Smetanou je v kontaktu. Český skladatel ho roku 1848 požádá o půjčku ve výši 400 zlatých a zároveň mu věnuje cyklus svých klavírních skladeb Šest charakteristických kusů.

Klavírista mu sice nepůjčí, ale postará se o to, aby díla vyšla v Lipsku. V roce se spolu potkají a společně si zahrají čtyřručně. Spřátelí se, kromě klavíru stráví chvíle i při oblíbené hře whist.