Z českých dějin jsou známé dokonce tři defenestrace: z roku 1419, 1483 a 1618. Nejde ale o naši specialitu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Odehrávaly se i jinde ve světě a už ve starověku.
Například nemravné a panovačné izraelské královny Jezábel (†asi 842 př. n.
l.) měli dost její vlastní dvořané, a proto ji vyhodili z okna paláce… Dějištěm „vyoknění“ se v roce 1379 stává belgická Lovaň, kde se napětí mezi místními patriciji a řemeslníky dá doslova krájet. Jedno povstání střídá druhé.
Lovaňští řemeslníci v čele s Wouterem van der Leydenem (†1379) obsazují radnici a zmocňují se vlády nad městem. Konšelé v hrůze před nimi utíkají do nedalekého Aarschotu.
Na dálku vyjednávají a nakonec se obě znepřátelené strany dohodnou na společné vládě. To nemůže fungovat dlouho! „Připravují nás o moc,“ stěžují si brzy patricijové, zvyklí na absolutní vládu, a zavraždí vůdce řemeslníků Woutera van der Leydena.
Jeho příznivce tím rozzuří doběla. Pomsta je brutální. 22. prosince 1379 vtrhnou na lovaňskou radnici a z okna vyhodí 15 radních z řad boháčů.
Portugalská Lucrezia
Potupná smrt pádem z okna se nevyhne ani církevnímu hodnostáři… Když v říjnu 1383 umírá portugalský král Ferdinand I. (*1345), nezanechá po sobě mužského dědice.
Jeho vdova Eleonora Teles de Menezes (1350–1386) se po králově smrti stává regentkou za svou nezletilou dceru Beatrix (1372–1410). Ta se již v květnu 1383 provdala za krále Jana I. Kastilského (1358–1390).
Šlechta se proto bouří. „Kastilským servírujete právo na portugalský trůn jako na stříbrném podnose,“ vyčítají regentce.
Rusovlasá panovnice, které později historikové přisoudí přezdívku „Portugalská Lucrezia Borgia“, si z toho ovšem nic nedělá a vládne podle svého s milencem Juanem Fernándezem Andeirem (asi 1320–1383).
Ferdinandův nevlastní bratr Jan z Avisu (1357–1433), prohlášený za správce království, si ale také osobuje právo na trůn. V prosinci 1383 nechává zavraždit královnina milence. Jan I. Kastilský odpovídá vyhlášením války Portugalsku…
Vysvlečený biskup
Ferdinandův kancléř Álvaro Pais (asi 1330–1390), nový stoupenec Jana z Avisu, přikazuje 6. prosince 1383 po Andeirově vraždě, „ať se rozezní všechny kostelní zvony v celém Lisabonu“.
Biskup Martinho de Zamora (†1383) ale jeho příkaz odmítne uposlechnout. Bojí se a raději se zamkne v katedrále. Lisabonský starosta s radními za ním vniknou malým schodištěm do jedné z věží.
I když konšelé nechtějí biskupovi ublížit, zezdola křičí rozzuřený dav, že Martinho je stoupencem nepřítele. Vášně propukají naplno. Strhne se bitka, při které biskupa shodí z věže katedrály.
Martinho leží mrtvý na nádvoří chrámu, kde „mu svlékli všechny oděvy a kamenovali ho“, jak líčí v 15. století portugalský kronikář Fernão Lopes.
Ve válce o trůn nakonec vítězí Jan z Avisu, který v bitvě u Aljubarroty v srpnu 1385 poráží Kastilce a zakládá novou portugalskou vládnoucí dynastii Avisů.
