„Nebudu s Vaší výsostí sdílet lože, dokud se nenecháte pokřtít,“ oznámí roku 965 po sňatku přemyslovská princezna Doubravka, dcera přemyslovského knížete Boleslava I. svému novomanželovi, polskému knížeti Měškovi I.

Doubravka (933–977) získala křesťanskou výchovu a víru u řádových sester v klášteře v bavorském Řezně.

Polská kronika Galla Anonyma říká, že právě hluboce věřící Doubravka hrála velkou roli v přijetí křesťanství v Polsku a dokonce přiměla manžela Měška I. (asi 935–992), aby upustil od vyznávání pohanských kultů.

Doubravka mu odmítla být povolná, pokud nepřijme křest. Měšek víru své ženy skutečně přijme.

Spojenectví potvrdí sňatkem

Je ale docela pravděpodobné, že se Doubravka zaslíbila Bohu jako jeptiška a měla v úmyslu zůstat v klášteře v Řezně. Jenže osud ji nakonec zavane někam jinam.

Jakmile ovšem její otec Boleslav I. (asi 915–967/972) naváže v 60. letech 10. století spojenectví s polským knížetem Měškem, rozhodne se svoji dohodu potvrdit i sňatkem.

Při volbě nevěst mezi svými dvěma dcerami, sestrami Doubravkou a Mladou, nakonec vybere Doubravku.

Zajistí šíření víry

Dívka původně určená pro život v klášteře se ale svého přesvědčení rozhodně nevzdá, právě naopak. Po svém sňatku přivádí princezna k našim severním sousedům i skupinu křesťanských mnichů, kteří jí mají pomoci víru šířit po celé zemi. Je mezi nimi i budoucí polský biskup Jordan (†982/984).

Ochlazení vztahů

Manželství Měška a Doubravky je poměrně šťastné.

Vzejdou z něj i děti, Boleslav Chrabrý, pravděpodobně i syn Vladivoj (†1003) a dcera, pozdější švédská a dánská královna Sigrid Hrdá a má navíc silný vliv na česko-polské vztahy. Po Doubravčině smrti ovšem vzájemné styky a vazby bohužel hodně ochladnou.