Česká republika sice nepatří mezi velmoci polárního výzkumu, přesto ani tuto oblast tuzemská věda nezanedbává. Hned dvě česká univerzitní pracoviště mají své polární stanice.
Zatímco Jihočeská univerzita zamířila na Špicberky, Brňané z Masarykovy univerzity si svou základnu postavili na Antarktidě.
Svou základnu, Mendelovu polární stanici, otevřeli v roce 2007. Své místo našla na pobřeží ostrova Jamese Rossa a díky ní Česká republika vstoupila mezi země, které mohou o osudu věčně zmrzlého kontinentu rozhodovat.
Základna vznikla i za podpory českého státu a celkem stála 50 milionů korun. Naši badatelé ji obývají v období od ledna do března, kdy jsou v této oblasti nejpříznivější klimatické podmínky.
V hlavní budově stanice může přebývat až dvacítka vědců, vedle toho základnu tvoří deset dalších servisních budov. Potřebnou energii získává ze solárních panelů a také se zde testovaly větrníky.
Z obnovitelných zdrojů získává česká základna více než 60% energie, jiné stanice využívající především dieselové agregáty se v tomto ohledu pohybují jen kolem deseti procent. Objekt je postaven z dřevoštěpkových desek, mezi které je vložena tepelná izolace.
Je vybaven kuchyní, spíží, jídelnou, koupelnou, kde je i teplá sprcha, sociálním zařízením a několika jedno a dvoulůžkovými pokojíky. Vzhledem k tomu, že se jedná o vědeckou stanici, nemůžou zde chybět ani dvě laboratoře a dílna.
Vodu vědci získávají z nedalekého potoka. Odpadní voda je upravována a poté se odvádí do moře. Samotná stanice je po většinu roku neobydlená, avšak badatelé ji každý rok nacházejí v uspokojivém stavu.
Moře u pobřeží již třetí rok nezamrzá a tak stanice má sympatické sousedy v podobě kolonie tučňáků. Krajina Antarktidy je okouzlující, avšak obyvatelé stanice nemají na obdivování okolní přírody příliš času.
Působí tu především biologové, geologové, klimatologové a chemici. Zdejší biologická diverzita není na rozdíl od jiných končin naší planety příliš rozsáhlá, to však neznamená, že by byla Antarktida mrtvým místem.
Kromě zmíněných tučňáků, kteří jsou tohoto symbolem světadílu, zde žijí některé druhy hmyzu. V pobřežních vodách lze zahlédnout velryby, rypouše či tuleně. Zato savci či sladkovodní ryby antarktickým mrazům na chuť nepřišli.
Stejně tak vyšší rostliny, člověk zde narazí nanejvýš na mechy či lišejníky. Avšak některé druhy začaly v poslední době kouzla Antarktidy objevovat. Například krabi Neolithodes yaldwyni.
Setkání s nimi je jen pro silné povahy, protože svým vzhledem připomínají obří žravé pavouky z jiné galaxie. A nebezpeční skutečně jsou.
Zkonzumují vše, co jim přijde pod klepeta, takže ekosystém, který se v okolí Antarktidy formoval po dobu 14 miliónů let, je v ohrožení-
Do poznatků o biologické rozmanitosti nejjižnějšího kontinentu zasáhli i čeští vědci. Objevili zde totiž dosud neznámou bakterii, kterou pojmenovali Pseudomonas gregormendelii.
Jak název bakterie, tak název samotné stanice odkazuje k přírodovědci Gregoru Mendelovi (1822 – 1884), který vešel do dějin jako jeden ze zakladatelů genetiky. Dosud neznámá bakterie se objevovala ve vzorcích, které čeští badatelé na Antarktidě sbírali.
„Pseudomonas gregormendelii patří mezi chladnomilné druhy a pohybuje se pomocí bičíků,“ sdělil po objevu jeden z badatelů Marcel Kosina. Loni v březnu se pak česká polární výprava zapsala i do dějin klimatologie.
Tuzemští vědci zaznamenali na Antarktidě dosud nejvyšší naměřenou teplotu. Rtuť teploměru se vyšplhala až na hodnotu 17,8 stupně. To na kontinentě, kde teploty bez většího úsilí klesnou i pod mínus padesát, je vskutku pozoruhodné.
I když ostrov Jamese Rossa patří k teplejším oblastem Antarktidy, ukazuje se, že klimatické změny se dotýkají každého koutu na světě.
