Ženská noha škobrtne o kus dřeva. „Wolfi!“ rozduní se domem rozčilený hlas. Do pár vteřin stojí jako schůdky před matkou trojice bratrů Hortenových – nejstarší Wolfram (1912–1940), o ždibec nižší Walter (1913–1998) a Reimar (1915–1994). Spojuje je vášeň pro létání.
Excelují pod dohledem prvoválečných veteránů v leteckém klubu v Bonnu. A zatímco ostatní kluci pobíhají venku, tato trojice vymýšlí a staví stále nové modely a nakonec i skutečné kluzáky. Brzy jich mají rodiče plný dům, garáž i zahradu.
Nikoho tak nepřekvapí, když se nadšenci objeví roku 1939 také v řadách Luftwaffe. Woframův život skončí v bombardéru Heinkel He 111 při náletu na severofrancouzský Dunkerk v květnu roku 1940. Na kluzákovou vášeň zůstanou už jen dva…
Bavorák? Dostanete Junkers!
Ta výzva se jmenuje 3×1000. Nacistické Německo se pokouší v rámci překotného zbrojení vyvinout letoun, který by dopravil 1000kilogramovou pumu rychlostí 1000 km/h na vzdálenost 1000 km.
A bude to právě nový kluzák Waltera a Reimara, kdo by mohl mít teoretickou šanci se tomuto cíli přiblížit. Ostatně, padne do oka i ministrovi letectví a vrchnímu veliteli Luftwaffe, Hermannu Göringovi (1893–1946).
Projekt získá podporu ve výši 500 000 říšských marek a před Göringem raději nikdo ani nezmíní, že se na samokřídlech pracuje už hodnou dobu – nelegálně, a za peníze Inspektorátu stíhacího letectva. Revoluční letoun dostane název Horten Ho.
Nejdřív jsou testovány jako bezmotorové, poté se počítá s motory BMW, nakonec ale dostanou první sériově vyráběný a operačně používaný proudový motor na světě, Junkers Jumo 004. Jenže ouha, ten je větší. A tak se za přísného střežení aerodynamiky musí předělat i tělo kluzáku.
Velké plány, málo času
Píše se 12. března 1945. Nacistům teče do bot. Výroba Hortenů Ho 229 je zařazena mezi programy zázračných zbraní. Priorita? Nejvyšší! Není se co divit.
Spekuluje se, že toto unikátní samokřídlo schopné vyvinout rychlost 950 km/h a s doletem až 1900 kilometrů je nositelem první technologie stealth, tedy obtížné zjistitelnosti.
Má dokonalý aerodynamický tvar, rozpětí 16,8 metru a Reimar pro něj plánuje speciální nátěr založený na dřevěném uhlí pro lepší absorbování elektromagnetických vln. To už ale podle všeho nestihne…
Namísto pum pomeranče
Američané rozjíždějí s koncem války operaci Paperclip. Cíl? Dostat do Států co nejvíc špičkových nacistických inženýrů a také plánů – dřív, než je čapnou Sověti. A tak se prototyp Horten Ho 229V3 podívá za oceán.
Pokud byste si ho chtěli prohlédnout, čeká na vás v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D. C. A bratři Hortenovi? Reimar se pokouší dohodnout v Anglii i Číně, ale nakonec se stěhuje až do Argentiny.
Navrhne tu experimentální nadzvukový letoun, ale i 4motorové létající křídlo FMA I.Ae. 38 Naranjero. Namísto nacistických bomb má za úkol přepravovat pomeranče do Buenos Aires. To Walter se nehne z rodné hroudy. Stane se důstojníkem v poválečném letectvu.
