Říjnová demonstrace proti německé okupaci v roce 1939 se stává záminkou k uzavření veškerých českých vysokých škol. Vše začíná 17. listopadu nacistickým útokem na vysokoškolské koleje, kdy Němci vystřílejí funkcionáře studentských organizací. Více než tisícovka studentů pak končí v koncentračních táborech.

Vyhláška říšského protektora Konstantina von Neuratha (1873–1956) původně hovoří o zavření vysokých škol na tři roky. Ve skutečnosti ale Němci se znovuotevřením univerzit rozhodně nepočítali.

Navíc v Praze funguje dál univerzita německá, která v podstatě parazituje na zavřených školách českých – využívá totiž jejich zázemí, budovy a ústavy. Třeba budovu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ale využívají německé bezpečnostní orgány.

Německá alternativa

O práci přichází přes 500 profesorů, 475 docentů a přes 300 dalších pedagogů. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1904–1942) nabízí alternativu.

Školy se prý neotevřou ani po třech letech, studenti si ale mohou zažádat o studium na univerzitách v Německu.

A skutečně, v létě 1941 Adolf Hitler (1889–1945) odsouhlasí 35 studentům studium na německých lékařských fakultách a technických školách.

Studenti musí fandit Hitlerově říši

O rok později je pak z iniciativy Němců dokonce založena nadace, která má českým studentům poskytovat stipendia. Podmínkou přijetí na německou školu je ale prokazatelný „pozitivní vztah k Říši“. I přesto podává krátce na to žádost o studium okolo 3500 českých studentů.