Francouzský král Ludvík XIV. vzdychne. „Přeje si Jeho Výsost ještě něco?“ zeptá se sluha. „Oběd,“ pronese unaveně.

Hodiny už se nachýlily ke druhé odpolední, a proto je nejvyšší čas dostát královským zvykům, které panují na dvoře Ludvíka XIV. (1638‒1715).

Ten, kdo má pocit, že v denním harmonogramu krále země galského kohouta převažují hlavně milostné radovánky s metresami a konzumace vybraných delikates a vín, velmi si mýlí.

Dojde i na ministry

I na milování a hostin dojde, ale teprve ve chvíli, kdy už má král splněny všechny důležité pracovní povinnosti.

Ludvíkův den začíná v osm ráno, kdy vstává. Absolvuje ranní mši, do jeho pokojů vstupují dvořané, konají se audience. Během dopoledne přijme ministry státní rady, zabývá se financemi, dojde i na jednotlivé departmenty, tedy záležitosti krajů.

Poté opět zajde na mši a oběd ve dvě hodiny odpoledne přichází přesně v pravý čas.

Čas na válečné tázky

Odpoledne také patří velmi pilné práci. Ludvík XIV. pokračuje udělování audiencí, řeší se nové stavby nebo otázky válečných bojů. Zábava přichází ke slovu až večer. K jídlu král usedá až v deset večer. Tehdy má čas rozptýlit se a pobavit ve společnosti. Jakmile dojí, pomodlí se a jde spát.