„Rikjú vás chce otrávit,“ našeptávají japonští dvořané svému vládci Tojotomimu Hidejošimu. „Jed vám podá v misce zeleného čaje,“ říkají zlí jazykové. Šógun už má plné zuby svého poradce, který mu neustále ve všem odporuje. Co když mají dvořané pravdu a on mu opravdu usiluje o jeho život? 

Japonci přípravu čaje už na počátku novověku povyšují na rituál, který se čajoví mistři učí celý život. Nápoj proniká i do paláce japonských vládců, kde ho v roce 1575 poprvé ho podává čajový mistr Sen no Rikjú (1522–1591).

Dostává pozvání ke dvoru, kam na počest slavných vítězství šóguna Oda Nobunagy (1534–1582) přichází sedmnáct čajových mistrů a Rikjů vede jejich přípravu lahodného nápoje.

Nobunagovi se daří sjednotit pod svoji vládu velkou část území dnešního středního Japonska, a to je třeba oslavit. Vojenských úspěchů přitom dosáhne hlavně díky početné třítisícové jednotce mušketýrů.

Existenci mušket a střelného prachu přitom Japonci objevili teprve krátce předtím. Poprvé se s nimi setkali v roce 1543. Rikjú se brzy po slavném obřadu stává Nobunagovým osobním čajovým mistrem.

Za jeho službu mu náleží roční plat ve výši tří tisíc koku (541 hektolitrů) rýže.

Generál využije příležitosti

Navzdory tomu, že Nobunaga miluje přepych a okázalost, oblíbí si Rikjúovy prosté obřady. Čajový mistr mu radí i v politice. Ovšem láska k čaji se Nobunagovi stane osudnou. Generál Akeči Micuhide (1528–1582) patří mezi Nobunagovy velitele.

Touží po moci. Když šógun v roce 1582 pošle svoji armádu bojovat za další sjednocení japonského území a zůstane v kjótském klášteře Honnódži, aby pozvaným hostům při čajovém obřadu předvedl své vzácné nádobí, Micuhide využije své příležitosti.

Nocí se najednou ozývá střelba. Micuhide střílí na svého vládce, kterého nyní chrání jenom osobní družina. Kulka z arkebuzy (druh palné zbraně) Nobunagovi roztříští ruku. Potupený šógun raději v chrámu spáchá seppuku, rituální sebevraždu vlastním mečem.

Jenže Micuhide se ale nestane vítězem nadlouho. Pouhých osm dní po šógunově sebevraždě ho v bitvě porazí generál Tojotomi Hidejoši (1536–1598), který se stává Nobunagovým nástupcem a dalším ze sjednotitelů Japonska.

Podivné přátelství

Rikjúova kariéra u vladařského dvora tím ovšem nekončí. Po svém boku si ho ponechává i Hidejoši a je vidět, že si svého poradce a jeho názorů opravdu váží.

Vztah autoritativního Hidejošiho a klidného Rikjúa je ale ještě méně pochopitelný, než v případě Rikjúa a Nobunagy. Co ty dva vlastně poutá k sobě, to je pro spoustu lidí záhadou.  „Přátelství despoty je vždy nebezpečnou poctou.

Byla to doba nabitá zradou a muži často nevěřili ani nejbližším příbuzný,“ komentuje situaci japonský učenec Kakuzó Okakura (1862–1913). Mistr čajového obřadu má navíc hodně daleko k servilním dvořanům. Patolízalství je mu cizí.

„Neměl byste své rozhodnutí ještě zvážit? Myslím, že je potřeba vymyslet opatrnější taktiku,“ navrhne například Rikjú, když s Hidejošim nesouhlasí. Takhle otevřeně odporovat si u dvora ale nedovolí nikdo. Přátelství obou mužů proto ochládá.

Zemře vlastní rukou

Závistivým dvořanům je mistrovo výsadní postavení trnem v oku. Už roku 1581, kdy se Rikjů a Hidejoši poprvé setkávají, mu vládce okázale dává přednost před ostatními.

Později na něj teprve nedá dopustit…Proto se dvorní personál rozhodne využít příznivé situace, kdy vládce na svého poradce zrovna zanevře. Vládci Hidejošimu dvořané tvrdí, že mu jeho přítel usiluje o život.

Smrt prý má přijít v poháru s lahodným čajem během jednoho z obřadů. „Pro Hidejošiho bylo samo podezření dostatečným důvodem k okamžité popravě,“ píše Okakura. „Smíte zemřít vlastní rukou,“ povolí ale Hidejoši odsouzenci, aby se tak vyhnul veřejné ostudě.  Rikjú spáchá seppuku 28. února 1591.