Ludvíka II Bavorského sice vytáhnou z jezera, v plicích však nemá vodu. Spolu s ním vytáhnou tělo jeho psychiatra. A tak se dodnes spekuluje. Byla to nehoda? Sebevražda? Nebo snad vražda, která měla zastavit šíleného panovníka?
Bavorsko má prostě na panovníky pech. Ludvík I. Bavorský (1786-1868) je posedlý antikou a zruinuje státní kasu snahou přestavět Mnichov v kopii Atén.
Jeho vnuk Ludvík II. Bavorský (1845–1886) je pro změnu posedlý snahou stát se bavorskou verzí francouzského krále Ludvíka XIV (1638–1715) a se vzpomínkou na návštěvu Versailles plundruje státní kasu stavbou a údržbou pohádkových zámků.
A co zbude, to narve do umění, zejména do opery, jmenovitě do Richarda Wagnera, který se stává jeho idolem. Zatímco lid Ludvíka miluje, byť se šušká o jeho šílenství, bavorská vláda si rve vlasy.
Poslední kapkou se stává příkaz ministru financí, aby Bavorsko prodal a někde v Jižní Americe koupil novou zem.
Vystaví mu papíry na hlavu
Bavorská vláda si uvědomuje, že jediný způsob, jak Bavorsko zachránit, je zbavit krále svéprávnosti a sesadit. Posudek, na jehož základě je král svéprávnosti opravdu zbaven, zařídí 8. června 1886 lékařská komise aniž by ho prohlédla nebo vyšetřila.
Většina členů komise, kterou vede vrchní zdravotní rada dr. Bernhard Alois von Gudden (1824–1886), ho dokonce nikdy ani neviděla a posudek vystavila pouze na základě různých výpovědí.
S orazítkovaným dokumentem v rukou vláda krále oficiálně sesadí a pošle komisi, která má krále převézt do internace na zámku Berg.
Ozbrojení vesničané se sice pokusí krále bránit, komisi se však přes značně zjitřené vášně podaří situaci vyargumentovat natolik, že Ludvík ustoupí a v doprovodu von Guddena dobrovolně odjede na určené místo.
Když však pochopí, že nejde o zdravotní dovolenou, jak mu tvrdili, ale o regulérní vězení se strážemi a mřížemi v oknech, rozhodne se jednat.
Mrtvoly plavou v jezeře
V neděli 13. června žádá o vycházku a doprovázen von Guddenem se vydá do zámeckého parku. Už se nevrátí. Když se je znepokojení strážní a sluhové vydají hledat, najdou už jen jejich těla. Plavou nedaleko břehu v Starnberském (tehdy Wurmském) jezeře.
Hledat stopy na hladině je zbytečné, a tak dodnes nelze s jistotou říci, co přesně se tu odehrálo. Jediným vodítkem je stav obou těl. „Zatímco doktorovo tělo je plné odřenin a šrámů, tělo krále má pouze drobnou odřeninu na noze,“ uvádí historické prameny.
Nejméně pravděpodobnou je teorie, že se Ludvík rozhodne spáchat sebevraždu utopením, čemuž se von Gudden pokusí zabránit. V Ludvíkových plicích totiž není téměř žádná voda.
Z téhož důvodu je nepravděpodobná i teorie o záchvatu šílenství, ve kterém Ludvík utopil doktora, a pak sebe. Mnohem přesvědčivější se jeví teorie, podle níž se Ludvík, výtečný plavec, rozhodne ze zajetí uprchnout.
Pokud se mu v tom Gudden snaží zabránit, nemá šanci. Mohutný Ludvík dvaašedesátiletého doktora snadno přemůže. Jenže pak zřejmě zasáhnou, ti kdo mají krále nenápadně střežit. Je stále mezi lidem příliš oblíben, aby ho bylo možno nechat jen tak pobíhat po světě.
A tak ho zavraždí. Nebo snad jde o nešťastnou náhodu, jak se domnívají někteří historikové? Že se král zbavil von Guddena, aby mohl uprchnout a pak ho ve studené vodě skolil infarkt? Ano to už se zřejmě nikdo nedozví.