Táhlé vlčí vytí se uprostřed noci rozléhá krajinou. Kněžna pomalým krokem sestupuje k šelmám a v měsíčním svitu je ještě více bledá než obvykle.

Komorník už má pro ni nachystaný pohár s jejím oblíbeným nápojem… „Upíří princezna,“ zašeptá jedna ze služebných a v očích se jí zrcadlí hrůza.

Lidem neunikne, že kněžna Eleonora Amálie Schwarzenbergová (1682–1741) je něčím zvláštní – nade vše miluje lov a vlky, což jsou v té době velmi neobvyklé záliby pro ženu.

„Ta zvířata jsou přece spojená s ďábly, jsou to převtělení upíři,“ kroutí nevěřícně hlavou.

Pije vlčí mléko

Navíc věří, že vlčí mléko zvyšuje plodnost. Eleonora proto údajně na zámku v Českém Krumlově založí jakousi chovnou stanici, v níž se stará o vlky. Pečuje o ně s láskou, často je navštěvuje a jejich mléko si dopřává ve velkém.

„Je to upíří princezna!“ ukazují na ni lidé prstem a obviňují z toho, že konzumace vlčího mléka jí otrávila vlastní krev. Nakonec je zachvátí strach.

„Až Eleonora zemře, stane se upírem a ze svých vlků si udělá pomocníky!“ šíří se klepy v podhradí a všichni se křižují.

Vyjmou jí srdce

Eleonora mezitím chřadne a je jí stále hůř. Trpí nesnesitelnými bolestmi a křečemi v oblasti podbřišku, souží ji vysoké horečky a ztrácí se před očima. Její trápení skončí v roce 1741, kdy nedlouho po převozu za svým synem do Vídně umírá.

Za pouhých devět hodin už se nad jejím tělem sklání lékař a rozřezává ho. Jeho závěr zní:

„Její tělo je extrémně vysušené, pod střevy nalézáme výrůstek o velikosti hlavy dítěte.“ O rakovině ještě tehdejší medicína nic netuší, a proto si nádor spolu s nápadnou bledostí a vyhublostí Eleonory vyloží jako jasný důkaz upíří nákazy.

Lékař jí vyjme z hrudníku srdce, zřejmě proto, aby mohlo být spáleno a Eleonora se neproměnila v upírku.