Domů     Britská královna Viktorie a vévoda Albert: Její vyvolený musel skousnout cejch nudného cizince
Britská královna Viktorie a vévoda Albert: Její vyvolený musel skousnout cejch nudného cizince

„Vdávat se? Teď?,“ pomyslí si osmnáctiletá Viktorie. Těžkou britskou královskou korunu si nedávno nasadila na hlavu a má ji teď plnou státnických starostí. Na veselku vůbec nemyslí, ačkoliv ji rádci podsouvají, že by se měla poohlédnout po vhodném ženichovi.

Belgický král Leopold I. (1790–1865), který je strýcem britské královny Viktorie (1819–1901) i prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského (1819‒1861) už spřádá tajné plány. Nevadí, že jsou příbuzní – sestřenice a bratranec. Rád by je dal dohromady.

Viktorii se ale návrh na schůzku pranic nelíbí. Sice se s Albertem viděla už v době, kdy jí bylo 17 let a dokonce se svému deníku svěřila, že „kouzlo jeho zjevu je ve výrazu jeho tváře,“ ale teď, na podzim roku 1839, se jí honí v mysli docela jiné věci.

Má přece v rukou osud milionů lidí. Dostat se co nejdříve pod čepec přece není tím nejdůležitějším v jejím životě. Předsedovi vlády a svému rádci, Williamu Lambovi (1779–1848), lordu Melbournovi, proto na téma vdavek naplno řekne: „Nepřeji si Alberta vidět, celá záležitost je mi odporná.“

Viktorie ve svém korunovačním rouchu, FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
Viktorie ve svém korunovačním rouchu, FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
reklama

Žena žádá o ruku

Nakonec ale k setkání dojde a Viktoriin truc je rázem pryč. Stačí pohled do očí a je rozhodnuto. Pár společně tráví čas rozhovory, tancem, vyjedou si na koni, prostě příjemně randí.

Uplyne několik dní a její původní předsevzetí věnovat se jenom státnickým záležitostem vyprchalo. Je zamilovaná. Trochu se červená, když přichází za lordem Melbournem, aby mu sdělila:

„Vlastně jsem svůj názor na vdavky trochu pozměnila.“ Teď nastává veledůležitý krok. Je královnou a protokol diktuje, že ona sama musí požádat o jeho ruku. Zhostí se toho s dokonalou grácií.

„Byla bych nanejvýš šťastná, kdybys souhlasil s mým přáním,“ hovoří v náznacích. Naštěstí Albert rychle pochopí, co jí tane na mysli. On sám je z půvabné a inteligentní královny nadšený.

„Budu velice šťastný, když budu s tebou moci strávit svůj život,“ odpoví jí v něžném obětí. Ruka je v rukávě. Oba září štěstím.

Svatba Viktorie s princem Albertem. FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
Svatba Viktorie s princem Albertem. FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain

Nadiktuje Britům módu

Svatební zvony krásnému páru zazvoní 10. února 1840. Dvacetiletá Viktorie vypadá v bílých šatech zdobených drobnými oranžovými kvítky úchvatně.

Korunu na slavnostní obřad vymění za věnec z pomerančovníkových květů a dojem dotváří ještě nádherný závoj z bílé krajky. Hosté nešetří poznámkami, jak to nevěstě sluší.

Viktorie, kráčející k oltáři za svým vyvoleným, ještě netuší, že v tento den nadiktuje módu celé zemi. Nevěsty se od této chvíle začnou ve svůj den nosit bílé šaty a zanedlouho se tato móda rozšíří i za hranice.

Britská veřejnost je z královnina výběru manžela ale rozpačitá. Přáli by si pro svoji panovnici někoho důležitějšího než je jakýsi německý vévoda. I noviny jízlivě připomínají, že zatímco ona mu dala půlku koruny, on jí pouhý prsten…

Rodina královny Viktorie. FOTO: Laurits Tuxen (1853–1927)/Creative Commons/Public Domain
Rodina královny Viktorie. FOTO: Laurits Tuxen (1853–1927)/Creative Commons/Public Domain

Žárlí na cizince

Viktorie s Albertem si z toho ale nic nedělají. Období po svatbě si vychutnávají. Dlouhé romantické procházky plné důvěrných rozhovorů, návštěvy operních představení, tanec. Jenže Albert patří spíše k plachým lidem.

Miluje četbu a společenský ruch ho unavuje, proto z akcí často mizí. Londýňané ho ocejchují jako nudného patrona, navíc mu neodpustí, že je cizincem.

Ostatně sama Viktorie ho upozorňovala, že „Angličané velice žárlí na cizince, kteří by chtěli vládnout naší zemi.“ Brzy pochopí, že situaci dokonale vystihla.

Také je mu jasné, že když jeho žena má po boku lorda Melbourna coby premiéra, on je vlastně přebytečný. O žádném podílu na vládě není řeč. Ačkoliv Viktorii bezmezně miluje a ona jeho, začíná se cítit trochu jako páté kolo u vozu.

Fotografie Viktorie a Alberta v roce Albertovy smrti. FOTO: John Jabez Edwin Mayall (1813–1901)/Creative Commons/Public Domain
Fotografie Viktorie a Alberta v roce Albertovy smrti. FOTO: John Jabez Edwin Mayall (1813–1901)/Creative Commons/Public Domain

Chodí v černém

Naštěstí se ale situace změní, a to roku 1841. Poté, co přijde na svět jejich první potomek, následník trůnu Albert Edward (1841‒1910), dostane Albert pozvání do korunní rady. Zanedlouho se stává rádcem své ženy, její pravou rukou.

Viktorie s ním probírá všechna podstatná státnická rozhodnutí. Po celý život zůstane jejím nejmilovanějším manželem a nejdůvěrnějším přítelem.

Když v roce 1861 Albert zemře na tyfus, protože ve Windsorském paláci nepanují zrovna nejlepší hygienické podmínky, Viktorie se z této rány nikdy nevzpamatuje. Nosí smutek a až do smrti obléká zásadně černé šaty.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Hrůza v Texas City: Exploze, které nechá lodě létat
Přístav v Texas City bývá označován za srdce jednoho z nejdůležitějších světových námořních uzlů. Významnou tepnou Galvestonova zálivu je již roku 1947. Pokud bychom se za svítání 16. dubna toho roku rozhlédli kolem mol, francouzská SS Grandcamp by nás ničím nezaujala. Typická nákladní loď své doby, jakých za druhé světové války vyrobily mraky. Na délku má 133 […]
Historie
Agadir 1960: Město mrtvých plné hororových scén
Nejničivější přírodní katastrofou v dějinách Maroka bylo zemětřesení z 29. února 1960. Otřesy trvající pouhých 15 sekund prakticky srovnaly se zemí město Agadir na pobřeží Atlantského oceánu. Počet obětí je odhadován až na 15 000 osob, což představovalo přibližně jednu třetinu všech obyvatel tohoto prosperujícího přístavního města. Zničeno bylo 70–80 procent městské zástavby, a to včetně míst kritické […]
Historie
Pečeť: Nenápadný pomocník historických událostí
Pokud by se některý ze středověkých vládců nachomýtl k uzavírání smluv mezi dvěma společnostmi, asi by se pořádně divil. Stačí totiž na několik papírů naškrábat podivné klikyháky a je hotovo. Kdysi dávno by se nějakým podpisům všichni vysmáli a raději by dokumenty potřísnili voskem a přiložili na ně pečetidlo. Vyjmenovat státní symboly České republiky může dát […]
Historie
Pokladna, která měla hlídat zaměstnance. Zvonila pokaždé, když někdo sáhl na peníze
Co když největším nepřítelem majitele podniku není konkurence, ale vlastní zaměstnanec? Právě takovou otázku řeší americký hostinský James Ritty v 19. století. Vymyslí zařízení, které počítá peníze, zaznamenává každou tržbu a ještě na sebe upozorní hlasitým zvonkem. Pokladna se tak rodí nejen jako pomocník obchodníků, ale také jako mechanický hlídač lidské poctivosti. Píše se rok […]
zajímavosti
Když samotná cesta je cílem: Kaunertalská ledovcová silnice
Asfaltový had se plazí vysokohorskou krajinou a překonává na 26 kilometrech výškový rozdíl 1500 metrů. Bez povšimnutí nechává plných 6 vegetačních pásem – od lesů a luk až k holým skalám. Přitahován a poháněn magií věčného ledu, zastaví se až v nadmořské výšce 2750 metrů nad mořem. Tahle silnice je dobrodružstvím při cestě za dobrodružstvím! Kořeny rakouské […]
Nejúspěšnější spisovatel současnosti: Dan Brown
Než se stane spisovatelem, tak se živí jako učitel angličtiny na Philips Exeter University, ale cesta k tomuhle povolání je dlouhá. „Nevím, co budu dělat, ale chci, aby to bylo kreativní,“ má jasno jen v jediné věci. Budoucí bestsellerista Dan Brown (­*1964) se nejdřív rozhodne stát muzikantem. Pomocí syntetizátoru skládá písničky, vydává dětské album a zakládá i […]
Pět největších hotelů světa: Kde je nejvíc pokojů?
Název zprvu dostane podle ohromného skleněného atria ve svém středu. Projdou jím mnohé osobnosti – Bill Clinton, George W. Bush, Barack Obama či třeba Marilyn Manson. Dnes už spadá pod hotelovou síť Hilton, ale co do počtu pokojů ho v Česku stále nikdo netrumfne…   First World Hotel: Nejvíc pokojů na světě Pokud se podíváme do […]
Káva, která vydrží horká dlouhé hodiny? Za trikem stojí geniální vynález
Ranní káva, která zůstává horká i po několika hodinách na cestách? Za tímto malým každodenním zázrakem nestojí žádné kouzlo, ale fyzika. Termoska má totiž vědecký původ. Její předchůdkyně vzniká v laboratoři, kde pomáhá uchovávat látky při extrémně nízkých teplotách. Dnes už místo vzácných chemikálií chrání především naši kávu, čaj nebo polévku. A dělá to pomocí […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz