Před miliony let se po Zemi proháněli tučňáci, kteří dorůstali ohromné výšky a vážili více než metrák. O nově objeveném druhu pojmenovaném Palaeeudyptes Klekowskii informovali argentinští vědci z Muzea v La Platě.
Kosti obřích tvorů objevili výzkumníci na Seymourově ostrově u Antarktidy. Nalezená sbírka kostí je stará zhruba 37 milionů let. Odhad výšky těchto dávných obřích tvorů provedli vědci podle délky nalezených kostí.
Klíčová při tom byla například kost z letky (tarzometatarzální kost), která měla 9,1 centimetru na délku.
„Je to nejdelší kost, jakou jsem kdy viděl. Patří rozhodně obřímu tučňákovi,“ tvrdí zoolog Dan Ksepka z Connecticutu, jenž se na výzkumu podílel spolu s argentinskými vědci.
Při srovnání s dalšími známými druhy tučňáků dospěli vědci k odhadu, že nově objevený druh měřil 160 až 190 centimetrů. Vážil v průměru 115 kilogramů a denně ulovil a spořádal desítky kilogramů ryb. Jak uvedl serveru vědec Dan Ksepka z muzea v Greenwich v Connecticutu, odhad výšky dosud největšího tučňáka nemusí být tak úplně přesný.
Tito vyhynulí tvorové měli totiž odlišné proporce od dnešních tučňáků.
Argentinští paleontologové zkoumající předky moderních tučňáků také uvádějí, že výška tohoto prehistorického tvora měla své výhody. Údajně byli schopni hlubokého ponoru a pod vodou vydrželi plavat a lovit ryby daleko déle než dnešní tučňáci.
Pod hladinou dokázali strávit úctyhodných čtyřicet minut. V oblasti ostrova Seymour nedaleko Antarktidy, kde se našly pozůstatky dvoumetrového tučňáka, byly před miliony let naprosto jiné klimatické podmínky.
Podle argentinských vědců činil rozdíl až plus deset stupňů Celsia, přesto v tomto teple dokázali tučňáci přežít. V době, kdy žil Palaeeudyptes klekowskii, byla populace tučňáků na vrcholu. Na ostrově Seymour už byla v minulosti prokázána existence čtrnácti dalších, podstatně menších druhů tučňáků, s nimiž obři pravděpodobně žili v harmonickém sousedství.
