Slunce v létě roku 150 př. n. l. nemilosrdně žhne. Ani nejostřejší paprsky ale nepřimějí obyvatele egyptského města Perbastet v nilské deltě, aby se schovali do stínu. Všemi totiž otřásá hrozná aféra. Řek, návštěvník města, veřejně zabil kočku! Čeká ho nemilosrdný soud.
Nikdo z přihlížejícího davu s ním nemá slitování. Zavraždil převtělení bohyně Bastet, dcery slunečního boha Re, symbolu plodnosti a rozkoše!
Lidé nespokojeně bručí a netrpělivě čekají na rozsudek Vyššího soudního kolegia. Ten nakonec zní: „Ukamenujte ho!“ Řek umírá pod deštěm kamenů. Není divu, bronzové sošky bohyně Bastet, kterou všichni uctívají, jsou všude, od malých až po nadživotní velikost. Mají hrdou hlavu kočky a ušlechtilé tělo štíhlé ženy.
Výnosný obchod
Právo porušit zákon a usmrtit kočku má v Egyptě jenom kněz. Ve svých chrámech chovají kněží spoustu koček. Každá smrt mňoukající šelmy je darem bohyni Bastet. Když v Egyptě vypuká v letech vlády Ptolemaiovců (323 př. n. l. – 30 př. n.
l.) skutečná kočičí mánie, přinášejí obětiny neustále. Ze všech koutů země přicházejí poutníci a každý z nich touží mít svoji bronzovou sochu bohyně. Těch je nedostatek, ale kněží si naštěstí vědí rady.
Zabíjejí své kočky, mumifikují je a nabízejí zbožným návštěvníkům jako levnou náhražku sošky z drahého kovu.
Zvládne až tisícovku myší
První ochočené kočky se přiblížily k egyptským obydlím už cca 3000 let př. n. l. Rodina zemědělce Seneba jich chová v roce 150 př. n. l. hned několik. Pár dní po soudu řeckého provinilce umírá nejstarší z nich.
Jedna jediná kočka, která honí myši v rodinných sýpkách, jich za rok zvládne zabít až 1000!
Místo úcty hnojivo
Členové Senebovy rodiny si proto na znamení smutku za mrtvé zvíře vyholují obočí. Kočku čeká mumifikace a důstojný pohřeb. V hrobě přečká víc než 2000 let. Na světlo světa se dostává teprve při vykopávkách, probíhajících koncem 19. století.
V chrámu Bast v Beni Hassane je cca 300 000 mumií koček. Bohužel, zachovala se jich jenom část. Objevitelé k nim necítili takový respekt jako jejich starověcí majitelé. Převezli je sice do Velké Británie, ale některé použili jako hnojivo!
