I čeští vladaři měli své milenky, ovšem jen zřídka si je brali za ženy. Jednou takovou světlou výjimkou byla právě Božena (†1052) – krásná, leč neurozená žena z lidu. Abychom její příběh pochopili, musíme si udělat malý výlet do české historie.

Dejme pro začátek slovo Kosmovi (1045–1125), autorovi Kroniky české. Ten budoucím generacím zanechal tyto řádky:

„Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír.“ Jistě, Kosmas byl duší básník a používal vzletná slova, ale i tak můžeme plným právem předpokládat, že Božena byla „ženská krev a mlíko“ a po čertech pohledná.

Však také zaujala knížete Oldřicha (asi 975–1034), který si jistě mohl mezi dívkami vybírat. A pranic mu při tom nebránilo, že byl v té době již ženatý.

Staří Slované si tehdy na morálku příliš nepotrpěli, křesťanství u nás bylo teprve v plenkách, a tak mohl mít muž podle pohanských obyčejů klidně i více manželek.

Opravdu povedená rodinka

Oldřichova žena Juta byla patrně neplodná a kníže zoufale potřeboval dědice. A to přitom zpočátku neměl žádné pořádné vyhlídky, že by jednou mohl usednout na přemyslovský stolec. Ale jeho dva bratři Boleslav III.

(asi 965–1037) a Jaromír (asi 975–1035) neměli syny, a navíc se brzy začali ničit mezi sebou. Boleslav nechal Jaromíra vykastrovat a na Oldřicha poštval nájemného vraha. Ten po složitých půtkách o moc zase nechal Jaromíra oslepit.

Byla to krutá doba a šanci na úspěch měli jen lidé, kteří si nebrali servítky. Tak tomu bylo i v případě Oldřicha, který, když neměl dědice z manželského lože, tak si ho opatřil jinak.

Prostě unesl Boženu, jež byla dcera Křesinova, jak napsal Kosmas, a rychle jí přivedl do jiného stavu.

Události nabraly rychlý spád

Než k tomu ale došlo, zamilovaný kníže poslal do vsi své služebníky s bohatými dary a nařídil, aby Boženu přivezli na jeho sídlo do Postoloprt. Pak už šlo všechno zatraceně rychle.

Oldřich popadl Boženu za ruku, hned s ní předstoupil před kněze a vstoupili ve svatý svazek manželský. Pak s Boženou odjel na Vyšehrad a svolal knížata, aby jim manželku představil. Ti ale nebyli ženou neurozeného původu nijak zvlášť nadšeni.

Rozhněvaný Oldřich jim však řekl: „Méně jsem vám uškodil, že jsem českou selku za ženu pojal, než bych německého císaře dceru sobě za manželku vzal.“

Získala si srdce poddaných

Božena prý Oldřicha skutečně milovala a všude ho následovala. Také se spokojila s postavením druhé manželky, protože kníže Jutu nezapudil. Ale co, byl teprve počátek 11. století a nad mravy divokého knížete nikdo neodvážil reptat.

Když navíc Božena někdy mezi roky 1002 a 1005 našeho letopočtu porodila Oldřichovi syna Břetislava (†1055), vysloužila si lásku svých poddaných a výsadní postavení na knížecím dvoře.

Po manželově smrti v roce 1034 se Božena pravděpodobně stáhla do ústraní do Staré Boleslavi, dočkala se několika vnoučat a podle historiků se dožila nejméně sedmdesátky, což byl v tu dobu skutečně úctyhodný věk.

Z milenky se stala kněžna

Syn Břetislav měl svou matku ve veliké úctě a její ostatky nechal pohřbít v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi, tedy na jednom z nejposvátnějších míst Přemyslovců.

Můžeme to považovat za důstojnou poctu pro ženu, která se z milenky stala kněžnou a zasloužila se o zachování přemyslovského rodu.