Vypadá jako kachna, ale není to kachna. Ocas bobří, ale ani bobr to není. To však není jediná zvláštnost unikátního australského endemita – svá mláďata krmí mlékem a jeho tělo pokrývá srst.

Rozšířenost ptakopysků naneštěstí v současnosti výrazně klesá, důvodem ohrožení jsou přehrady.

Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus), jak již název napovídá, je zřejmě tím nejpodivnějším tvorem, jenž žije na naší planetě. V současné době je jediným savcem, který nerodí živá mláďata, nýbrž snáší vajíčka.

Vůbec první exemplář tohoto sladkovodního masožravého živočicha byl dovezen do Evropy v roce 1798, tehdejší zoologové si nejprve mysleli, že se jedná o falzifikát. Ptakopysk žije nočním životem a je velice plachý, proto je kolikrát obtížné jej zpozorovat.

V době páření si utváří poměrně účinný jed, který mu slouží při boji s jiným ptakopyskem. Jed je produkován jedovou žlázou nacházející se ve stehenní části zadní končetiny. Pomocí jedu bojují samci o samice.

Konec evolučního drahokamu?

Pokles populace ptakopysků byl odborníky zaznamenán již v 80. letech minulého století. Bližší informace o jejich počtu nyní získali především z historických dat dlouhodobého pozorování.

Nová studie, na níž se podílel Tahneal Hawke z University of New South Wales, operovala s 11 tisíci záznamy z dokumentů starých více než 258 let.

Následně proběhly komparativní práce starých záznamů s moderními údaji a monitorovanými daty aplikace PlatypusSPOT. „U druhů, jako je ptakopysk, jehož pokles populace nastal mnohem dříve, než jej ekologové začali studovat, jsou tyto typy historických pozorování nesmírně cenné.

Je to vynikající využití historických dat k pochopení dynamiky populace ikonického druhu,“ podotýká historická ekoložka Loren McClenachan z Maine’s Colby College.

Sladit takto nesourodé typy dat může být obtížné a do budoucna je jistě zapotřebí provést ještě důkladnější průzkumy.

Mizí přímo před našima očima

Za pokles ptakopysků v řekách a potocích východní Austrálie a Tasmánie může podle vědců jejich staletý lov, ztráta přirozeného prostředí, klimatické změny a stavba přehrad, které však narušují přirozený tok řeky, čímž dochází ke špatnému zadržování či vypouštění vody.

Podle dostupných informací se po příjezdu Evropanů do Austrálie v 17. století výrazně zvýšil zájem obchodníků o ptakopysky, přesněji o jejich kůži, jež je měkká a nepropouští vodu.

Jeden kožešník prodal neskutečných 29 tisíc kůží, jak vyplynulo ze zkoumaného záznamu. Oblíbenost obchodu a lovu ptakopysků setrvala až do počátku 20. století, tehdy jej místní vláda zakázala.