Vůdce už týden čichá ke kytkám zespodu a válka se blíží ke svému finále. V té době se odehraje jedna z posledních bitev v Rakousku, a rozhodně jedna z nejpodivnějších bitev celé války. Bok po boku jako spojenci tu stojí příslušníci US Army a Wehrmachtu.
Vězni na zámku Itter opatrně vykouknou z cel. „Stráže jsou pryč,“ ozývá se náhle ze všech chodeb vězení pro prominentní válečné zajatce. Ale radost netrvá dlouho.
Esesáci, kteří hrad předtím střeží, se potulují po kraji a sbírají posily, střílí každého, kdo vyvěsí bílý prapor nebo neobětuje život mrtvému vůdci.
„Určitě se vrátí, aby dokonali, co nestihli,“ obávají se zajatci vyzbrojení jen pár puškami, které vyštrachají v nejzapadlejších koutech pevnosti. Naštěstí se nabídne český kuchař Andreas Krobot, že se podívá po okolí. Není to sice bezpečné, ale lepší, než sedět a čekat na porážku.
Neočekávaní spojenci
Krobot dorazí do tyrolského městečka Wörgl, najde tu majora Josefa Gangla (1910–1945) a jeho pár mužů. Ten odmítá rozkaz ke stažení a zůstává na místě, aby chránil civilisty před zuřivými esesáky.
V posledních dnech války tak dává přednost rakouskému odboji než nesmyslné věrnosti. „Potřebujeme pomoc. Zámek Itter je nechráněný a když přijdou esesáci, je s námi konec.“ Sepp Gangl ví, že musí jednat, ale má k ruce jen desítku chlapů.
Nezbývá mu, než najít ještě nějaké posily. Nečekaným spojencem se stane poručík John C. Lee (1918–1973) z průzkumné jednotky amerického 23. tankového praporu.
Zoufalá situace si žádá zoufalé řešení a tak se podivná kolona vozidel s bílou hvězdou a černým křížem vydá k zámku Itter.
Náckům se ubráníme!
První překážkou se ukáže jeden z mostů, po kterém přejede jeden tank a tím je hotovo. Na hradě tak zůstává 14 Američanů, desítka Němců, pár zubožených zajatců, jeden tank Sherman. „Alamo taky bránilo jenom pár chlapů,“ zasměje se drsně Lee.
Snad to tentokrát dopadne lépe. Po rychlé obhlídce zámku se Lee a Gangl dohodnou, že tank postaví do brány a budou doufat v nejlepší. Ale doufání ve válce občas nestačí. Ráno 5. května začíná útok.
Bitva začíná
Kolem hradu je rozmístěno 100 až 150 fanatických příslušníků Waffen-SS. Jsou věrni poslednímu vůdcovu rozkazu, aby bojovali do posledního dechu a vzali s sebou co nejvíc německých zrádců.
Když se přiblíží na dostřel, spustí spojenci krycí kulometnou palbu z tanku. Od esesáků prší směrem k hradu granáty, celá stavba se otřásá v základech. Pak zahřmí dělo a Sherman je v jednom ohni. Kulometná palba utichá. Ale nikoliv rachot osobních zbraní.
Výbuchy granátů. „Potřebujeme posily,“ křičí Lee do rádia, ale přeruší se mu spojení. Jeden z vězňů, francouzská tenisová hvězda Jean Borotra (1898–1994) se nabídne, že zprávu spojencům donese osobně. Přeleze hradby a ztratí se v blízkých lesích.
Rakouský národní hrdina
V první řadě bojuje další z vězňů, bývalý francouzský premiér Paul Reynaud (1878–1966). Když esesáci postoupí, Gangl se ho pokusí dostat z palebné linie a chrání ho vlastním tělem. Je zasažen a umírá. Spojenci ustupují krok za krokem. Dochází náboje i naděje.
A když už jsou esesáci skoro u brány, ozve v dálce rachot motorů. Přijíždí kavalérie! Borotra zprávu donese a vrací se s muži ze 142. amerického pěšího pluku. Během chvíle je po boji, esesáci zvedají ruce a krveprolití se nekoná.
Vězni se konce války nakonec dočkají a jediným mrtvým je nakonec major Sepp Gangl, nečekaný hrdina rakouského odboje.
