Suchý začernalý jazyk, žízeň a dožluta zbarvené bělmo a kůže. Domorodí obyvatelé Nového Španělska umírají po statisících…

Moč hraje odstíny zelené a každý pohyb doprovázejí křeče. S touhle nákazou se na území Nového Španělska (dnešní Mexiko) ještě nesetkali. Píše se rok 1576 a kromě nekonečných kolonizačních válek sužuje původní americké obyvatelstvo několik vln epidemií.

Na první vlnu zemře přinejmenším 45 procent tamní populace! Roku1519 čítají původní kmeny asi 22 000 000 obyvatel. Ke konci století, poté, co země projde několika vlnami zničujících epidemií a tyranie Evropanů, zbývají z původních osadníků pouhé 2 000 000 lidí.

Jen hemoragické neboli krvácivé horečky, zkráceně VHF (viral hemorrhagic fever), si vyžádají přes 2 000 000 lidských životů.

Domorodí obyvatelé nejenže nejsou na mnohé z virů připraveni, ale vysíleni z bojů a nuceného nasazení podléhají nemocem mnohem snáze. Častými oběťmi jsou také senioři a děti.

Místokrál Nového Španělska Martín Enríquez de Almansa (1510–1583) je v rozporuplné situaci. Proti indiánům sám nejednou bojoval. Není tajemstvím, že několik pandemií odstartují jako biologickou zbraň právě Evropané.

Almansa přesto nechá zřídit řadu nemocnic a zajistí alespoň základní péči indiánům, kteří pracují v kolonizovaných oblastech jako zemědělci a dělníci.

První pandemie propuká roku 1545 a vytrvá až do roku 1576. Cocolitzli. Právě tak pojmenují horečnaté stavy s celou škálou příznaků. Vysoce nakažlivé viry přenášejí hlodavci, se kterými se indiáni dostávají do kontaktu při obdělávání půdy.

Přenašečem je i malá šelma lasice dlouhoocasá, Mustela frenata. Virus se brzy začne šířit i z člověka na člověka. Nakažlivost nabírá na obrátkách. Viry VHF mohou způsobit krvácení z očí nebo epileptické záchvaty. Vždy ale stojí za poruchou srážlivosti krve.

Tím se rozvine šokový stav. Nakonec dochází k selhání orgánů a smrti. K úmrtí může dojít také z důvodu dehydratace. Horečku zapříčiňují čtyři různé rodiny virů: Arenaviruses , Filoviridae , Bunyaviridae a Flavivirus.

Inkubační doba virů může být od jednoho dne až po 30 dní. Uzdravení bez lékařské pomoci je velmi obtížné. V době 17. století jde jen o ojedinělé případy.