Benjamin Franklin se připomíná jako jeden z otců zakladatelů Spojených států, vynálezce hromosvodu nebo slavný experimentátor s drakem během bouřky. Za touto vážnou historickou postavou se ale skrývá mimořádně svérázný člověk.

Miluje plavání, sedává nahý u otevřeného okna, odmítá patentovat své vynálezy a ve volném čase vytváří hudební nástroj, na který později skládají Mozart i Beethoven. Čím více o něm historikové zjišťují, tím zajímavější se zdá být jeho život.

Jednou z nejpodivnějších zálib amerického politika a vynálezce Benjamina Franklina (1706-1790) jsou takzvané „vzdušné koupele“. Každé ráno si dopřává několik desítek minut nahý u otevřeného okna, bez ohledu na počasí.

Je přesvědčen, že čerstvý vzduch prospívá zdraví více než dlouhé koupání ve vodě. V dopisech přátelům doporučuje tuto metodu jako součást zdravého životního stylu.

Zároveň patří mezi první významné osobnosti, které odmítají tehdejší rozšířený názor, že noční vzduch způsobuje nemoci.

Historici z Encyclopaedia Britannica připomínají, že Franklin otevřeně propaguje „air baths“ a považuje proudění vzduchu za důležitou součást zdraví.

Moc rád plave

Méně známá je jeho celoživotní vášeň pro plavání. Franklin tráví ve vodě tolik času, že už jako chlapec navrhuje vlastní plavecké pomůcky. V jedenácti letech vyrábí dřevěné ploutve pro ruce, které mu umožňují plavat rychleji.

Dnes jsou považovány za předchůdce moderních plaveckých pomůcek. Historici dokonce uvádějí, že byl po své smrti uveden do Mezinárodní plavecké síně slávy.

Překvapivé je také to, že tento muž s minimálním formálním vzděláním se vypracuje mezi nejuznávanější vědce své doby. Americký historik Walter Isaacson (*1952) ho označuje za jednu z nejvšestrannějších osobností osmnáctého století.

Nápady si patentovat nenechá

Ještě podivuhodnější je Franklinův přístup k vynálezům. Na rozdíl od většiny vynálezců si své nápady nenechává patentovat. Tvrdí, že když lidé využívají objevy jiných, měli by své vlastní poznatky sdílet stejně velkoryse.

Kvůli tomu přichází o značné jmění, ale získává pověst člověka, který pracuje pro veřejné dobro. K jeho nejneobvyklejším výtvorům patří skleněná harmonika neboli glass armonica.

Tento zvláštní hudební nástroj vytváří éterické tóny třením prstů o rotující skleněné misky. Franklin o něm později prohlašuje, že mu ze všech jeho vynálezů přináší největší osobní radost.

Historikové upozorňují, že nástroj se stává senzací celé Evropy a hudbu pro něj skládají i Mozart a Beethoven. Franklin tak není jen politikem a vědcem, ale také hudebním experimentátorem, který dokáže překvapovat i více než dvě stě let po své smrti.