V kronikách se píše léta páně 1453. Osmanská říše dobývá Konstantinopol. Hedvábná stezka, po které proudí do Evropy vzácné zboží z Asie, je v rukou muslimů a řeč peněz je neúprosná. „Musíme najít nové cesty!“ shodují se obchodníci. A tak vojenská porážka na jednom konci světa otevírá nové možnosti na druhém.

Z Lisabonu vyplouvají první lodě s nelehkým úkolem: objevit nové zdroje. Najít nové cesty do Indie. „Afrika je veliká, můj pane,“ lamentují rádci nad neúplnými mapami známého světa.

„I kdyby mělo trvat rok, než ji obeplujeme, pořád se nám to vyplatí.“ Tak začíná série dobrodružství, které voní solí, a která přinese mnohem víc než jenom nějaké to koření z exotické Asie.

Jedním z odvážlivců, který se rozhodne přemoci moc bájného boha moří Poseidona je i muž pocházející z námořnické rodiny. . Jeho předkové objevují západní pobřeží Afriky a tak on chce dokázat mnohem víc.

Bartolomeu Dias (1450–1500) má před sebou zcela neznámé moře a plné neznámých kontinentů a světadílů. „Jednoho dne jejich tajemství odhalím,“ slibuje si.

Účastní se několika menších expedic a vede si tak dobře, že si jej všimne i portugalský král Jan II. (1455–1495). Zisky ze západního pobřeží Afriky jsou veliké, ale země potřebuje víc. „Najděte mi cestu do Asie!“ rozkazuje. A Dias hledá.

Vzhůru na palubu

Stojí na palubě své nevelké karavely a hledí na obzor. „Nastal čas ukázat světu, co dokážeme,“ hlasitě pronáší před posádkou. „Poplujeme tam, kam ještě nikdo před námi!“ Dias ví, že optimismus není přehnaný.

Na palubě má nové vynálezy, jako je třeba astroláb nebo zdokonalený kvadrant. Ty mu umožní lepší a hlavně přesnější navigaci. A loď sama je vybavena pevnějším a kombinovaným oplachtěním, které nově umožňuje i křižovat proti větru.

A tak vyplouvá směr jih, aniž by kdokoliv z nich tušil, co ho tam čeká. Vítr silně fouká a vlny se ženou proti lodi, ale Dias neuhýbá. Mine poslední kamenný kříž na pobřeží, který označuje místo, kam dopluli jeho předchůdci.

A dalších třináct dnů pluje přímo na jih. „Musíme vydržet a překonat bouře,“ křičí do hukotu větru. Ve strašlivé bouři obeplouvá jižní cíp Afriky. Cesta do Indie je otevřená a Dias moc dobře ví, že otevírá novou kapitolu dějin.

Jeho muži ale tak nadšení nejsou. Mají hlad, jsou unavení a dál plout nechtějí. Dias se musí vrátit. Když dopluje zpátky do Lisabonu, je opěvován jako hrdina. Jen Bouřný mys je králem přejmenován na Mys Dobré naděje. „Přece nechceme odradit naše kapitány, aby se tudy báli plout.“

Poslední plavba

Zajímavé nicméně je, že Dias další výpravě do Indie už nevelí – kdo ví, koho pohněvá, že je mu tato čest odepřena. Teprve v roce 1500 vyráží na další cestu. Jde o velkou flotilu třinácti lodí, po trase, kterou mezitím objeví někdo jiný.

Dias je ale jen pouhým kapitánem jedné z karavel. Tentokrát se na něj štěstí neusměje a matka příroda dá poznat svou moc. Během bouře poblíž Mysu dobré naděje jeho loď zmizí ve vlnách společně se třemi dalšími. Jím objevený mys mu mnoho dobra nepřinese.